Ve dne, v noci... ten z*urveně nejistej pocit.

Neděle v 20:35 |  Ze života
Zdravím vás všechny!

Pěkně mě štve, že nepíšu pravidelně. Než se odhodlám něco zveřejnit, uteče vždy nejméně měsíc.

Teď ale možná budu psát konečně zase více. První novinkou totiž je, že jsem si koupila nový notebook. Toužila jsem po něm už několik let. Měla jsem notebook starý 13 let a byl to jen takový ten netbook. Nešlo mi na něm přehrát už ani video na youtube bez sekání. Každou chvíli mi vypadával internet a mně už došla trpělivost. Jsem nadšená, tohle je úplně o něčem jiném! Ten rozdíl se nedá ani popsat. Sice jsem na mizině, ale šťastná. :D
Teď zním asi jako hrozná materialistka. A možná jsem. :D
 

Léto 2017

5. září 2017 v 12:32 |  Ze života
Neozvala jsem se dlouho.

Jaké bylo mé léto?

Náročné. Nicméně i přes pracovní vytížení jsem zažila mnoho skvělých akcí.
Možná až moc. Shrnu těch pár nejdůležitějších.

AKCE - FESTIVAL

Hrady cz. Určitě každý zná, nebo o nich alespoň někdy někde slyšel. Letos jsme se s kamarádkou VÉ rozhodly, že pojedeme. Koupily jsme si lístky s VIP kempem, lístky na bus a netrpělivě čekaly, až přijde den D.

Ten den jsem klasicky nestíhala. Zabalila jsem si sebou tisíc zbytečných hadrů a kravin, do kufru na kolečkách - mylně jsem si představovala, že když kufr povezu, bude to mnohem lepší, než táhnout nějakou krosnu na zádech. K tomu spacák, vody a jelo se.
Při příjezdu na místo, jsme nevěděly, kam máme jít. "Tam půjde hodně lidí, půjdeme za davem"... Jasně, všichni s krosnama sedli na náměstí a nikam zrovna nešli.
Naštěstí jsem se pak nějaké skupinky chytly.
Bylo mi řečeno, že je to od autobusu kousek! Maximálně 2 km. Nikdo už mi ale neřekl, že celé ty dva kilometry jsou do kopce!!! Do velkého kopce. Představte si brutální horko, mě s kufrem na kolečkách, spacákem a vodama... a jak se táhnu do kopce. Ruka mi odumírala, nemohla jsem ten kufr dotáhnout, lilo ze mně a byla jsem zoufalá. Kamarádka taky umírala a nemohla se zastavit, protože by padla, takže jsme bez pauzy, bez mluvení, nasraný, šly ten kopec. A nevěděly, kdy bude konečně konec.
Po příchodu na místo hned přijela sanitka a odváželi lidi, kteří se zhroutili (nedivím se).

Ve VIP kempu bylo poměrně ještě dost místa, tak jsme si vytipovaly místo poblíž sprch, abychom ten "náš" stan našly potom. Stavění stanu byl další kámen úrazu. Měly jsme ho půjčený od VÉ kamaráda. Jakmile jsme ho vybalily, zjistily jsme, že ty tyčky, které mají být pospojované gumičkou, aby držely u sebe, nejsou spojené. Gumičky byly v několika místech přetrhané. Tyčky nešly ani spojit. Jediné řešení - všechny gumičky jsme přestříhaly a tyčky spojovaly k sobě - nedrželo je při sobě nic. Vidina toho, že ten stan nemůžeme v žádným případě dát dohromady a že nebude držet, byla taky skvělá. Nicméně se nám to podařilo! Stan držel, všechno vyšlo. Přišla ta chvíle, na kterou jsme se těšily. Vybalily jsme si ovocná piva, daly si cígo, sedly před stan a kochaly se tou nádherou.
A koukaly na lidi, kteří přicházejí a jsou zničení. :D

Na večer jsme se vydaly do areálu. Prý: "Máme tu tři flašky rumu, nebudeme v areálu moc pít". Určitě. Hned nás dostala ta skvělá atmosféra.. "Jsme na fesťáku, užijeme si to, můžeme všechno" :D Havana s colou do nás padala jedna za druhou.
Koncerty byly úžasný, seznámili jsme se hned se sousedy od vedlejších stanů, popili s nima, pokecali. Paráda. Když se areál uzavřel, my chlastali a kecali dál s nějakými kluky u stánků s alkoholem před kempem.
Zůstali jsme tam mezi posledními, do půl 6 do rána.

Ráno nám nebylo nejlépe, ale vzhledem k tomu, co všechno jsme vypily, ani nejhůře. :D
Došly jsme pro snídani, potom do vesnice pro vodu - a zase ten kopec. Naštěstí bez závaží to bylo úplně o něčem jiném a dalo se to vyjít v pohodě.
Bylo neskutečné horko, takže u stanu jsem být nemohly, tam to pařilo snad nejvíc. Tudíž hned dopoledne do areálu... a zase jsme pily. Celý den jsme byly na sluníčku. Odpoledne už jsem cítila, jak mě pálí nohy, krk, záda, ruce... ale neměla jsem nic, čím bych se namazala.

Večer (na koncertu Kluse, na kterého jsem se těšila ze všech nejvíc), jsem dostala totální zimnici, předpokládám, že i horečku a musela jsem se jít do stanu obléct. Kalhoty, teplá mikina.. nic nepomohlo.. navíc mě celé tělo od těch spálenin bolelo. Ten večer jsme ani skoro nepily a šly spát v 11 hodin!!!
V noci slejvák. My měly ještě navíc ve stanu díry. Všechno bylo nasáknutý vodou. Spaly jsme v loužích vody. Ráno se mi chtělo brečet už. :D Byla jsem v mokrém oblečení, které jsem na sobě měla přicucnutý, pálilo mě tělo a všechny věci jsem měla pod vodou. Parádní zakončení. :D
Ehm... ALE! I přes všechny tyhle příhody a komplikace to byl nejlepší víkend!! Užila jsem si to na 100% a vím, že příští rok pojedu zase... už lépe vybavená a koupím si i svůj stan.

Rybičky 48, Mandrage, Lucie Bílá s Arakainem, Tomáš Klus, Olympic - tyhle koncerty jsem si užila asi nejvíc. Zazpívala jsem si, zapařila.. byla to pecka.

Další den jsem šla do práce... ráno jsem hodinu brečela, že neobleču tričko, jak to řezalo... ale musela jsem. V práci se každý lekl, jak jsem spálená... já zase brečela, bolela mě hlava, bylo mi špatně, bolelo mě být oblečená. :D
Každý mi radil, co s tím mám dělat. Upřímně - ani Panthenol mi nepomohl, udělaly se mi puchýře naplněné (asi) vodou... Takhle jsem trpěla týden, i když se to postupně zlepšovalo...
Momentálně už se tomu všemu směju a na fesťák vzpomínám jako na nejlepší víkend letošního léta.

"Vím, že jsem ta, co chybuje a ke dnu stoupá..."

9. července 2017 v 22:08 |  Ze života
Měla jsem 5 volných dní. Plánovala jsem si, jak začnu pořádně cvičit, jezdit na kole, pojedu navštívit rodiče...
Jak nakonec těch 5 dní vypadalo?
 


Právě poslouchám #2

30. června 2017 v 22:16 |  Hudba

KALI

Jeho písničky, texty, jsem si zamilovala!

DOTERAZ
Ruku na srdce, kto z vás svätých neklame?
Nech ten, ktorý má čistý štít teraz vstane.
Sedíte a ďalej svoje vyjebané tváre meníte
a pohľadu do zrkadla stále veríte,
aj keď srdce, ktoré bije vám je prehnité...


V pravej plný pohár zabúdania a v ľavej cigaru...

25. června 2017 v 20:04 |  Ze života
Ex - V. pochopil, že jsme se definitivně rozešli až po té, co jsem si změnila stav na FB.
Myslel, že pouze potřebuji čas.
Ihned mi volal, že se doslechl, že mám něco s Trenérem a že to je celé určitě kvůli němu. Řekla jsem mu v podstatě pravdu - a to, že jsem sama a nikoho nemám.
Dneska bychom slavili roční výročí.
Občas (především, když jsem nalitá), uvažuji, jestli jsem udělala dobře.
Když vidím všechny vztahy a falešné podvádějící chlapi kolem sebe.. já měla věrného, hodného, vtipného kluka, vzhledově se mi líbil a byla bych s ním do budoucna zajištěná...