Another day, another lonely night...

28. března 2016 v 11:22 |  Ze života
Jsem jako na houpačce.
Jednou se cítím skvěle... podruhé úplně na dně.
Střídá se to u mě tak rychle, že to sama nechápu.

Dnes článek, kde se opět vykecávám. Hodně vykecávám.
Plno mých zážitků, myšlenek, pocitů z uplynulých dnů/týdnů... psala jsem článek delší dobu (vlastně jako vždycky), takže jsem zpětně nic nemazala.


S Ex jsme si psali. Napsal, že ví, že za náš rozchod může on... že si uvědomuje, že mi nikdy nepřinesl kytku, nikdy mi nedal pusu, nikdy mě nepochválil.. nikam mě nebral, čas jsme spolu trávili jen doma apod. Napsal, že si až teď uvědomuje, kolik toho mohl pro náš vztah udělat, ale neudělal.
Napsala jsem mu, že za to nemůže jen on, že je chyba vždycky na obou stranách. Tyhle věci, ať si ale pamatuje do příštího vztahu, že mi chyběly... nějaké projevy lásky, jakékoliv. Hlavně jsem mu napsala, že i když ho mám ráda, vrátit už nic nejde a nám by to nefungovalo.
Napsal, že to všechno chápe, ale že pro něj budu stejně vždycky jediná.

Předminulý víkend mě pozval na víkend k sobě. Já jsem doma nechtěla být...sama.
Udělal skvělou večeři - kuřecí plátky se zeleninovým salátem. Koukli jsme na film (Rezistence - hezký film)... popíjeli, jedli brambůrky... bylo nám fajn.


Do toho mi psal Drsňák, ať s ním jdu něco podniknout... že koupíme třeba jen colu, brambůrky a koukneme na film, pokud nechci pít. Musela jsem mu lhát, že je mi zle a jdu spát.
Drsňák je také kapitola sama o sobě.
Kamarád, se kterým probíráme snad všechno. Kamarád s "výhodami". Nikdy bych nevěřila, že si s někým takovým budu rozumět. Přesto nikdo nesmí vědět, že jsme kamarádi. Byl by to průšvih. My i tak téměř každý víkend jsme spolu a chodíme do města... v týdnu ke mně jezdí na pokecy a cigára.
To, co si píšeme a posíláme za fotky, to jsem nezažila ani ve vztazích.

Přemýšlela jsem nad sebou a Trenérem.
Když si vzpomenu na léto, kdy jsem k němu začala chodit cvičit, hodně se jeho chování vůči mně od těch dob změnilo.
Na začátku jsme si spolu ani nepovídali, já mu dokonce vykala.
On se se mnou snažil hodněkrát komunikovat... je hodně společenský a přátelský, baví se se všemi. Já ze začátku byla za úplného kreténa. :D
Vím, že už tehdy, když jsem mu vykala, jsem z něj byla mimo, protože jsem o něm na blog často psala.
Přitom než jsem k němu začala chodit cvičit, říkala jsem si, že nechápu, jak se někdo může zamilovat do trenéra... :D Pak největší paradox...
Postupem času jsem k němu začínala chodit stále častěji... a on si mě začal také čím dál víc všímat.
V lednu jsem udělala jeden krok já - přidala jsem si do přátel na fb. Krátce na to mi nabídl, že mě odveze domů. Od té doby mě začal vozit pořád, začali jsme se bavit více... on na mě má pořád nějaké narážky.. a já jsem z něj vyřízená.

Na jednu stranu bych řekla, že nějaký zájem projevuje, jenže.. jistá si tím být nemůžu. Třeba se snaží být jen milý, kamarádský.. a nevidí v tom nic víc. Všímá si mě, zajímá se o mně, vozí mě domů. A co má být. :D To dělají i kamarádi!
Já zájem neprojevila ještě žádný - je to těžký. Já nevím, jak to bere... ale můžu mít alespoň podezření, že mu nejsem úplně lhostejná... jenže on? On podle mě neví vůbec. Od kluků/chlapů si většinou držím velký odstup... ale ne schválně, už to takhle mám.
Nikdy jsem nikomu jako první zájem najevo nedala. Já se s ním bavím, ale to je z mé strany všechno, co jsem pro to udělala.
Potom se nemůžu divit, že jsme tam, kde jsme. I kdybych se mu náhodou líbila (což bych asi nechápala, protože ve fitku je velká spousta hezkých holek, které mají 100x lepší postavu než já), tak co on by s tím mohl dělat? Pozvat mě někam? Něco na mě zkusit? Chodím k němu 3x týdně na cvičení... ve fitku jsme oba téměř každý den... on se ve fitku s každým zná, já chodím cvičit i k jeho blízkým přátelům. Už jen tím, že by něco začal, by se všechno změnilo... a nešlo by to vrátit.. a museli bychom se potkávat i dál.. i v případě, že by to nevyšlo (mám roční smlouvu a on tam maká, cvičí + se tam se všemi zná).
Pro něj je to dost velký risk, nemyslíte?
Je to celý trochu komplikovanější, než se na první pohled může zdát.

Všichni moji kamarádi, kteří o tom ví, říkají: "Už něco udělej... vyjeď po něm...takhle se nechová jentak..." Jenže si neuvědomují, že tím bych mohla také všechno pokazit, úplně všechno...
Navíc je už o něco starší a podle mě i tyhle věci okolo vztahů bere už jinak, vážněji. Ale nevím, třeba se pletu.

Potom stačí, že to rozeberu s kámošem, který tyhle věci taky vidí trochu jinak... a já na celou věc zase měním názor... a jsem z toho špatná.
On je takový, že když se mu nějaká holka líbí, tak po ní jde a nic okolo neřeší. Je schopný slečnu zastavit v obchodě, na ulici, kdekoliv.
"Cože, už dva měsíce tě vozí a o nic se nepokusil, jo?? Hmm.. tak to už z toho nic nebude, ne? To už svoji šanci propásl.."
Třeba má pravdu, já jsem jen naivní a představuji si něco, co ani neexistuje.

Naposledy jsem u něj byla v den, kdy jsem měla narozeniny.
Hned ráno jsem od něj měla zprávu na facebooku, což mě potěšilo. Poprvé, co mi vůbec něco napsal.
Večer jsem k němu šla na hodinu. Stál na recepci a hned mi přál. Naivně jsem si myslela, že mi dá třeba pusu. Nic. :D
Na hodině mu jedna paní (se kterou se dobře zná, já jí vídám jen občas na cvičeních, maminka jednoho z instruktorů) šla popřát k svátku, který měl dva dny před mými narozeninami (já mu klasicky nepopřála vůbec). Dala mu velkou pusu a on jen: "Ta byla... a představ si, že támhle Lucka slaví dneska narozeniny, schválně, jestli jí dáš taky takovou pusu!"
Tak ona: "Vážně slavíte dneska narozeniny?"
"Jojo, fakt."
Cizí paní ke mně šla, popřála mi a dala mi pusu. :D Potom jsme si začaly tykat.
On je teda hrdina, sám mi jí nedá, ale potom tohle. A já jsem taky hrdinka, že jsem mu ani nepopřála.

Při cvičení jsem neměla vůbec energii...
"Jsi si nedala pořádnou sváču dneska, co? Nechceš se ode mě napít?"
...a podával mi jeho sklenici s vodou a citronem.. jako vždycky se na mě všichni otáčeli. Často mě oslovuje, nebo tak.. a každý na mě kouká, co na to já.
"Ne, dík.."
"Tak si trhni a pij si tu svojí matonku" :D


Co se týče jídla a cvičení - nedávám do toho tolik, kolik bych chtěla. Cvičím pořád to samé = nulové výsledky. Jím moc a skladba mého jídelníčku také nic moc. Jsem ze sebe vážně nešťastná.
Přibrala jsem dvě kila... a to mám na začátku května seminifinále miss aerobic... je mi víc než jasný, že to nepojedu zkusit. S mojí postavou se tam v plavkách promenádovat vážně nebudu.
Měla bych být na hubnutí tak motivovaná! Soutěž, Trenér... ale ne, já stres zajídám.


Konečně za sebou mám souvislou praxi.
Nebylo to tam špatné, ale! Náročné občas ano, především časově.

Někdy jsme pracovali se seniory ve společenské místnosti... jindy jsem strávila třeba celé dopoledne chozením po pokojích a povídáním si s nimi. To mě vždy potěšilo, protože mě každý z nich chválil. Nestalo se mi, že by mi na nějakém pokoji nepochválili vlasy. Z těch byli všichni hotový. Dokonce i sestřičky.
"Hmm.. ty vlasy, to je bomba... takže už teď vás nemám ráda!"
"To je milý, takhle při prvním setkání.." :D

Staří lidé jsou ale celkově milí a vděční... poslouchalo se to krásně! Tolik chvály, co jsem slyšela od nich, jsem neslyšela za poslední rok. :D
Občas mě to bavilo a já si říkala, že to je práce vhodná pro mě... pokud jsem zrovna nebyla na oddělení C - tam byly "nejtěžší případy". Lidi s demencemi, Alzheimerovou chorobou...
Tam jsem samozřejmě byla nejčastěji.


Minulý pátek se konal ve fitku, kam chodím, den otevřených dveří.
Celý den lekce po půl hodině, občerstvení, koktejly... všechno zadarmo. Lekce, fitko, welness.
Už během dne jsem viděla na facebooku fotky skupinek z cvičení. Byla jsem nas*aná, protože jsem musela být na praxi.
Nestíhala jsem ani to, co jsem si naplánovala. Už jsem to vzdávala, ale dorazila jsem domů, sbalila věci a vyrazila.
K Trenérovi... kam jinam. Říkala jsem si, že s ním třeba alespoň budu na jedné společné fotce, když už nic.
Kousek před fitkem jsem potkala jeho dobrou kamarádku, která k němu taky začala nedávno chodit cvičit. Minule jsme si začaly tykat. Je to milá, pořád usměvavá, fajn slečna.
Šli jsme k Trenérovi a bavili jsme se všichni společně, byla to tentokrát paráda!
Já jsem se zmínila, že bych chtěla jít ještě na nějakou lekci.. ona, že by taky šla, ale samotný se jí nechce. A tak jsme začaly plánovat, kam půjdeme..
Nakonec jsme spolu šly ještě na dvě další lekce... jedna, kde šlo o zdravotní cvičení, posilování hlubokých svalů... Bylo to cvičení na velkých míčích. My jsme obě malé, tak jsme z toho padaly, smály se. Byla sranda. Instruktor se nám také docela smál, potom si s námi šel i popovídat. :D
Zakončily jsme to kruhovým tréninkem. Tam plno. Byla to skvělá hodina, i když já už cítila neskutečnou bolest hlavy. Byla jsem nevyspalá, unavená, celý den jsem skoro nepila... a pak šla takhle makat. Ale nelituji toho, maximálně jsem si to ve fitku užila!

Ta Trenérovo kamarádka je tak milá.. a jak se pořád směje, tak se s ní hned každý začne bavit. Nechápu, jak to dělá, ale je to na první pohled extrovert a optimista. Jak jsem tam byla s ní, nutilo mě to se taky pořád smát... a bavily jsme se s tolika lidmi! Odcházela jsem odtud nabitá pozitivními pocity a skvěle naladěná... jak jsou všichni lidi z fitka úžasný. :D
A jsem na jedné fotce společně s Trenérem, jo!
Když jsem večer odcházela z cvičení, on se zrovna odněkud vracel... na recepci tisíc lidí... a jen jak okolo mě procházel, píchnul mě prstem do břicha a říká mi: "Tak čaau, pupíku" :D

Hned, co jsem přišla domů, měla jsem zprávu na fb... od jednoho kluka, se kterým jsem se seznámila minulý týden přes instagram a je ze stejného města. Je hezký a když jsme si psali, tak jsme si rozumněli.
"Nebyla jsi dneska v **** na dni otevřených dveří?"
"No... byla. :D Hlavně neříkej, žes mě tam viděl..."
"Jo, byl jsem tam taky.. dal jsem si dneska 3 hodiny cvičení"
V culíku a po cvičení vypadám děsně, takže paráda, že mě viděl hned poprvé takto. :D Říkala jsem si, že tam je to jasný, ten mi už nenapíše... jenže on si se mnou psal celý večer. Ještě mi napsal, že jsem vážně drobeček... ale že je to roztomilý. :D


Sobota byla horší...
Zažila jsem takový pocit, že mi ze mně samotné bylo zle.
Ale jsou věci, které se veřejně napsat stále bojím.. lehko by člověk podle toho poznal, o čem (o kom) je řeč.
Ale štve mě to, že to sem napsat nemůžu.

Ex mi přinesl dárek.. a popřál mi k narozeninám.
Já to rozbalila a tam bílo - zlaté hodinky. Kvalitní a opravdu moc pěkný. Já si jednou kupovala z ebay asi za stovku, takže věděl, jaké barvy a prý chtěl, abych na něj měla nějakou vzpomínku, na ty 4 roky s ním.
Ani jsem nevěděla, že si pamatuje, kdy mám narozeniny (přál mi předem, v týdnu byl v cizině pracovně).
Koupit mi po rozchodu dárek za dva litry, pecka.

"Hele... taky se cítíš jako svině?"
"Jo, to cítím..."
"Ale vždyť už o nic nejde, ne? Už spolu nejste.. vlastně neděláme nic špatnýho...takhle to prostě v životě chodí..."


Ve čtvrtek večer (před Velikonocema) jsem jela "domů". Po měsíci a půl.
Nejdřív k mamce. Tam jsem většinu času věnovala půlroční sestřičce, popovídala jsem s mamkou.. večer se vrátil z práce její manžel, tak jsem šla k bráškovi do pokoje, kde jsem s ním koukala na televizi.
Druhý den si nás vyzvedl taťka. První večer byl také celkem fajn, druhý den dopoledne dorazila jeho přítelkyně.
Partneři rodičů jsou fajn, ale už se tam necítím ani trochu jako doma. Jsem tam cizí, navíc. Přijedu občas... a spím vždycky u brášky v pokoji. Řídím se tedy podle něj - chodí spát asi v deset a vstává v sedm. :D Jinak tam celé dny trávím sezením v obýváku.
Mám je všechny ráda, ale je mi z toho smutno... a tyto návštěvy jsou pro mě vyčerpávající.
Rozhodla jsem se, že pojedu zpátky k sobě domů už v neděli, i když původně jsem tam měla být do pondělí. Už jsem to nedávala a nebudete tomu věřit - já se těšila do toho svého pronajatého pokoje, kde jsem úplně sama!

Nejhorší pocit byl, když jsem se balila a odjížděla domů. Taťka mi oznámil, že teď nemá peníze a že mi na duben dá až 16., až sem pojede. Paráda. Já nájem platím už 9. každý měsíc. Nikdo neřeší, že jsem se už těšila, že si za peníze, které jsem dostala k narozeninám, budu chtít něco koupit... už jsem si to naplánovala - které věci potřebuji a které si koupím.
A víte co? Všechny peníze, které jsem dostala, dám za nájem.. a zase nebudu mít ani na jídlo. Sere mě to!
Ve výsledku jsem tedy ke svým 25. narozeninám dostala dárek jen od Ex přítele..

Jela jsem k sobě (to, že jsem čekala hodinu a půl při přestupu, radši neřeším... taťka by mě hodil autem, jenže od rána pil..) ...a měla jsem slzy v očích. Chtělo se mi šíleně bulet. Jak to zase zvládnu. Další měsíc a zase na dně finančně... už mě to tak nebaví! Nemám vůbec žádnou jistotu...
Navíc situace "doma", kdy už nejsem doma nikde.. chybí mi šíleně moje rodina - bráchové, mamka, taťka. Když nás bylo ještě pět, v našem rodinném domku bylo živo, veselo.. ale to už se nikdy nebude opakovat. O bráchu jsme přišli, rodiče se rozvedli a každý už žije svůj život...

Asi bych teď potřebovala nějakého chlapa, nějakou oporu... je na nic, když je člověk na všechno úplně sám.
Nejhorší ale je, že za to, že nikoho nemám, si můžu taky sama. Mně kluci píšou, ať jdu na kávu, na procházku, na brusle, do kina, na drink... momentálně jsem domluvená asi s deseti kluky, že někam vyrazíme. Všem to naslibuji, říkám si, že ráda někoho poznám... že mi tohle třeba pomůže. Jakmile s nimi mám jít ven, začnu se bát, že se jim nebudu líbit... S mojí odvahou (mým sebevědomím) vážně zůstanu navždy sama.


Teď se vážně budu snažit zaměřit na jídlo, cvičení, školu... a všechno ostatní se budu snažit pustit z hlavy.

Alespoň, že to počasí už je lepší... čím víc slunečných dní, tím líp...

Mějte se krásně!
...a buďte rozumnější a slušnější, než jsem já...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 littlebitofkristen littlebitofkristen | Web | 28. března 2016 v 12:08 | Reagovat

Ano, s prací se budeš mít lépe, budeš mít stálý příjem, budeš mít více peněz. To je pravda, ale taky najít práci, která ti bude vyhovovat.. Já mám teď práci, kterou dělat nechci, nejraději bych se věnovala kosmetice, ale teď bych se neuživila, samozřejmě mám plány do budoucna, ale musím nejdřív našetřit nějakou finanční rezervu.
Noo, hodně se toho u tebe děje.. S jídlem jsem na tom stejně, taky jsem zase přibrala -_-.. No, finance... na jídlo by ti z rodiny nikdo nepřispěl něco málo? :/... normálně z té pasáže, jak jsi byla ve fitku s tou trenérovou kamarádkou, mám z toho radost a tlemím se tu do počítače :D. A zároveň ti závidím, že chodíš mezi lidi, a tak.. Já jezdím z práce domů a naopak.. jelikož bydlím na vesnici, není co tu dělat a abych se dostala do města jsem odkázána na autobusy atd..

2 Rose Tascher Rose Tascher | Web | 29. března 2016 v 15:25 | Reagovat

Pořád přemýšlím nad tím trenerem.. Je pravda, že v dnešním světě je tolik kluků, kteří nemají problem holku pozvat na drink/do kina nebo kamkoli, když o ni mají zájem .. a jak říkal tvůj kamarád, zvlášt když tě vozí pořad domů, to by nebyl problem tě jednou někam pozvat ..
Nadruhou stranu, víš jak dlouho jsem čekala na svou lásku já a jak jsme se míjeli a pořad nebyla špatna konstalace hvězd na to, abychom spolu byli.. a nakonec se podařilo! tak nevěš hlavu ;)

3 Melly Melly | Web | 29. března 2016 v 20:42 | Reagovat

Překvapuje mě, že se ještě s Drsňákem vídáš, po tom jednom článku, kdy jsi psala, že se to provalilo u jeho holky.
Když doma není doma, pak si člověk nepřipadá dobře skoro nikde. Moc ti přeju, aby sis našla nějaké zázemí. A ať ti jde to cvičení a strava:)

4 void void | Web | 30. března 2016 v 0:28 | Reagovat

želám ti aby si si čím skôr našla dobrú prácu, viem aké to je keď musí človek stále rozmýšlať čo si môže a nemôže dovoliť, ja som tiež tak bola dosť dlhý čas ako študentka. našťastie pol roka dozadu som si už našla dobrú robotu a nemám sa na čo sťažovať. verím že ak vytrváš, príde to aj ku tebe :)

5 Michaela Michaela | Web | 30. března 2016 v 19:15 | Reagovat

Ty bláho!! Přesně! Taky naprosto vůbec nepobírám, jak rychle se mi mění nálady! Sice převažuje ta špatná, ale i tak..
Jee, to je hezký. Takové kamarádství je super..Mně se hrozně líbí, když mi třeba kamarád v průběhu konverzace pošle nějakou fotku, třeba aktuální selfie (:DD) nebo co třeba zrovna jí nebo dělá. :D
Tyjo, sama vidíš ten pokrok! Dále ty náznaky z jeho strany, ale přesně jak říkáš, nikdy si nemůžeš být jistá! A taky, i kdyby měl fakt zájem, na tobě asi ten zájem nikdy nepozná. A pak jste přesně tam, kde jste. :D Já bych se nebála toho, že by se něco zkazilo, kdyby to nevyšlo. Myslím, že bys tam v klidu chodila dál a on by dál trénoval. Možná by byl odtažitější, ale jinak si nemyslím, že by bylo nějak zle. Navíc, mohla bys i chodit k někomu jinému, přestože se s každým zná.. Fakt. :)
A ten tvůj kámoš? Ten taky dokáže povzbudit. :D :D Ale nemusí být pravda, co říká. Přece jenom, každý chlap je úplně jiný. :) .. A když říkáš, že je starší a může už to brát vážněji. Ty to tak nechceš? Mně to právě přijde fajn. :)
Třeba se stydí. A nebo si myslí, že ty bys o tu pusu nestála. A tím s tou paní se ti třeba snaží něco naznačit. :)
To jsme na tom stejně. Já taky stres zajídám! A taky jsem z toho dost nešťastná, ale nemůžu si pomoct. A momentálně mám toho stresu víc než dost!! Snažím se to nedávat znát, ale je to fakt strašný, hlavně když jsem sama doma.. Ale můžu tě ubezpečit, že ty klidně na ten aerobic můžeš! Vypadáš skvěle! :)
Jeee, já chci taky takovou kamarádku!! Takovou, co má pořád dobrou náladu a co mě tím nabije!! :)
"Žena může čekat, až přijde ten pravý...." Tak to je přesný! :) Ale já vždycky doufám, že z toho nepravého se stane ten pravý!
Koukám, že jsi na tom s penězma stejně jako já. :( Já taky s těží zaplatím nájem. :( A to už mi nezbývá ani na ostatní poplatky. :( A to je právě taky ten důvod, proč jsem furt ve stresu!! Co chlapi, ti ať jdou do háje. Starosti s nima jsou brnkačka, ale peníze, to je teprve problém!! Taky vůbec nevím, jak vše zvládnu. :(( A tím i víc kašlu na jídlo a jím špatně. :(
Pojď bydlet ke mně. :( :D Společně by nám šlo vše lépe!!

Přeji ti, ať se máš brzy líp, ať vše zvládneš a máš co nejméně starostí. Držím ti palce!

6 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 30. března 2016 v 20:48 | Reagovat

Wau, nevím kde začít.
Jednak ti uplně rozumím s tím pocitem, že nejsi nikde doma. Já mám totiž uplně ten samej. A to samý s těma penězma. Naši mi přispívali během prvních měsíců, teďkon musím zvládat školu i práci, abych mohla vůbec bydlet. Znám i ten pocit, když si myslíš, že jsi na všechno sama, začneš mít knedlík v krku a chce se ti bulet, jako kdyby ti bylo pět. Ale to se zvládne, uvidíš!

Je mi hrozně líto, že nejsi z Prahy :D já bych s tebou tak chodila cvičit,. Chci začít chodit do fitka, ale hrozně moc tam nechci chodit sama :D
A já bych to s trenérem jen tak nezvdávala. Ale když ti proboha nabídne svojí vodu, tak se napij :D

A je pěkné, že máte s Ex takové pěkné vztahy. A s Drsňákem určitě neděláš nic tak hroznýho, aby sis musela připadat jako svině. (Až na ty cíga, řikám ti přestaň Lucino!)

Ukážeš nám fotku s trenérem?
Krásný týden Luci a ať je pohodovej a plnej úsměvů <3

7 adela mik adela mik | E-mail | Web | 31. března 2016 v 19:08 | Reagovat

Super článek, hezky se to čte.))
http://praguestyle1.blogspot.cz/

8 Avy Avy | Web | 2. dubna 2016 v 14:35 | Reagovat

Skvěle napsaný článek :) Myslím, že by jsi s těmi kluky měla zkusit vyrazit, dát tomu šanci a třeba se z toho něco vyklube :) jde vidět, že tvýho bejvalýho to hodně mrzí, že o tebe přišel.. Trenéra si představuju jako namakanýho hezounka :D není to špatná představa.. i když samozřejmě záleží i na povaze.. :) Jaký máš ty vlásky? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama