Týden 3 + 4

31. srpna 2016 v 11:59 |  Zdravý životní styl
Uplynulé dva týdny shrnu bez jídelníčků.
Bylo toho tolik, že jsem na nějaké zapisování neměla náladu ani čas.


Předminulý týden byl jeden z nejhorších v mém životě (nejhorší zdaleka ne, ale chápejte to tak, že toho bylo hodně).
Měla jsem týden na udělání rozhovorů a napsání praktické části bakalářské práce.
Do poslední chvíle jsem si myslela, že to nemám šanci stihnout, ale nevzdávala jsem to.
Psala jsem ve dne, v noci. Třeba do pěti do rána.
Má vedoucí tu práci viděla až v den odevzdání. Samozřejmě, že mě podusila. Hodinu jsme to řešili s asistenkou, následně na studijním. Nechtěla mi dát zápočet z konzultací a tím pádem bych práci odevzdat ani nemohla a na státnice bych si musela počkat rok. Co mě možná zachránilo, že si mě má vedoucí pamatovala z přednášek a seminářů. Říkala na studijním, že jsem pečlivá, hodná a šikovná a že vůbec neví, co se mnou má dělat. Dvakrát se mě ptala, jestli vážně k těm státnicím teď chci a jestli mi to za ten risk stojí. Jelikož už jsem měla v tu chvíli práci v tisku a dalo mi to fakt zabrat, stála jsem si za tím, že k nim chci na 100%. Zápočet mi nakonec dala, ale všechno budu mít v posudku. Mám šílený strach, že ta práce neprojde... ale další rok se mi čekat nechtělo. :(

V pátek večer byl přítel na firemní akci, já šla s kamarádkou na chvíli sednout do města. Daly jsem si jen tři drinky a každá šla zase domů. Na bytě jsem čekala na přítele. Byli jsme domluveni, že u mě bude spát. Udělala jsem šneky z listového těsta, nakoupila oříšky a brambůrky, vodku a džusy. Nakonec jsem čekala asi dvě a půl hodiny... ale dorazil. :D Poprvé, co jsem ho viděla docela dost opilého. Ještě jsme "chvíli" pili, povídali a k ránu jsme šli spát.
V sobotu večer jsme šli s přítelem, mojí kamarádkou R. a jejím přítelem T. na bowling. Nehrála jsem ho už několik let. Byl to super večer. Na hodinu a půl jsme měli pronajatou dráhu. Hráli jsme, povídali, pili pivo. Po bowlingu jsme se přesunuli k R. a T. na byt. Tam se koupilo pivo, povídalo a hrály hry.
V neděli jsem jela s přítelem na houby a po návratu byl až do večera u mě.

Další týden jsem celý strávila v práci (tam, kde jsem dala výpověď a zůstala brigádně). Utvrdila jsem se v tom, že to pro mě vůbec není.
V tom týdnu jsem měla pro změnu nervy kvůli narozeninovému dárku pro přítele. Slavil v pátek a já celý týden přemýšlela, co mu koupit. Jelikož jsme spolu dva měsíce, nebyl výběr vůbec jednoduchý. Nakonec jsem uvařila večeři (kuřecí maso plněné šunkou a sýrem + brambory), upekla jsem mu dort (kubánský dort - je čokoládovo-banánový s pařížskou šlehačkou). Potom jsem mu koupila flašku alkoholu a tričko. Chtěla jsem mu dát i nějakou věc, nejen jídlo a pití. Jediné, co jsem věděla - kam chodí nakupovat oblečení. :D Tak jsem to riskla a i přesto, že v tom obchodě oblečení levné není, jedno tričko jsem vybrala.
Večer ke mně přijel. Nic takového, že budu vařit nebo péct, nečekal. Děkoval mi, že jsem hrozně hodná... Poté jsme šli do města posedět s pár lidmi. Bylo nás tam celkem asi osm. Do půlnoci jsme seděli na zahrádce na náměstí a když zavírali, přesunuli jsme se do jednoho z klubů. Tam už nás šlo jen šest. Přítel byl po dlouhé době zase opilý. :D Ale byl to fajn večer.
Jediná věc, která mě na něm trochu mrzí, že spí radši doma než aby spal u mě. Tenhle víkend mi říkal, že by se chtěl alespoň jednou vyspat, že u mě spát nebude. Nevím, ale přijde mi to divný. :D On bydlí ještě s rodiči a ségrou. Mají obrovský dům. Tam mě ještě nevzal. Jen před domem jsem už dvakrát byla. :D Seděla jsem v autě a čekala, až donese domů nákup. Slíbil mi, že mě tam vezme a představí rodičům, až se jeho táta úplně uzdraví. Což zase chápu.
Další den byla sobota... jeli jsme se koupat. Nesnáším plavky, veřejný koupaliště a svojí postavu. Jenže v tom horku nebylo moc na výběr a vysvětlovat mu to? To jsem se radši přemohla a jela s ním. Problémy mi to ale dělá šílený. V těch chvílích si přeji být neviditelná a mám chuť okamžitě přestat jíst... :(
Po koupání si zajel ke mně na byt pro dort a dárky a jel domů. Za další dvě hodiny jsme měli zase sraz a šli jsme do města, na chvíli posedět. Přijel v tom tričku ode mě a krásně mu sedlo, to mi udělalo radost. Tentokrát jsme šli do jednoho podniku, který má zahrádku u řeky. V noci jsme měli sraz s jeho ségrou, která ho vezla domů... a po cestě hodila i mě.
V neděli jsme jeli opět na koupaliště. Tentokrát ještě s jedním párem (s jeho dobrými kamarády). K večeru se jelo domů. Byla jsem po dlouhé době unavená. Přítel mi dával ještě na výběr, jestli chci být večer s ním nebo má jít s kamarády na pivo. Popravdě - byla bych s ním nejradši nonstop... jenže únava byla silnější a navíc jsem si říkala, aby ho to neomrzelo, jak je se mnou pořád... :D Tak jsem ho poslala s klukama. :)

Pořád nemůžu uvěřit, že mám vedle sebe člověka, pro kterého bych udělala cokoliv na světě a kterého nade všechno miluji. A to i přesto, jak krátce spolu jsme.
Pořád se šíleně bojím, kdy zjistím, že tohle všechno není pravda. Bojím se, že mě jednou nechá a najde si nějakou lepší. Zažívám strach, jaký jsem nikdy nezažila.
V životě jsem si s nikým nepředstavovala budoucnost po tak krátké době vztahu. S ním? Mi nedělá problém si představit společné bydlení, svatbu, děti... bavili jsme se o tom spolu a on to má stejně. Vlastně nahlas o tom začal mluvit první on... že tohle ještě nezažil, aby si s někým tak sedl... a že už svojí budoucnost vidí se mnou.
Problém je v tom, že měl holek dost a je to krásný kluk, dobře zajištěný, hodný a zároveň šíleně drzý a sebevědomý... všechno je s ním tak skvělý, až mě to děsí, když se nad tím zamyslím.
Navíc... nakecat může člověk cokoliv. Cítím, že všechno, co říká, je pravda... a i se podle toho chová, ale jistotu člověk nikdy nemá. Neumím si představit, že by mě někdy nechal, neumím a ani nechci.

V pátek v noci odjíždím do Itálie na týden. S fitkem. A víte co? Netěším se tam a lituju, že jsem do toho šla. Za prvé na to budu muset sehnat prachy, protože je prostě nemám a už takhe jsem v mínusu jak prase. :( Za druhé jsem přibrala a jet k moři pro mě bude spíš za trest. Za třetí jsem tam chtěla hlavně kvůli Trenérovi, když jsem ještě nebyla zadaná a byla jsem do něj zamilovaná. Dřív bych byla šťastná, že tam s ním jedu autem a že tam budu celý týden v jeho blízkosti... teď z toho mám spíš strach. Přece jenom jsem do něj byla zblázněná skoro rok... Teď jsem k němu přestala celkem i chodit na cvičení a nevídáme se moc a najednou budu v jeho blízkosti týden skoro nonstop. A navíc se tam bude chlastat.
Přítel mi řekl, že si teď momentálně vůbec neumí představit, jak to beze mě ten týden vydrží... a já to mám stejně. Uznali jsme, že jsme na sebe už dost fixovaný... i po tak krátké době to jde. :D Když se s člověkem stýkáte téměř denně a je vám s ním nejlíp...

Obrázky: weheartit

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Brixie Brixie | Web | 1. září 2016 v 11:27 | Reagovat

Tyyjo přeji ti to moc s přitelem. A ty pocity jsou úplně normální. Strach, že o tu osobu příjdeš a taky žárlivost, to je úplně normální projev lásky  <3

2 Jajinka Jajinka | Web | 1. září 2016 v 13:40 | Reagovat

Je fajn, že jsi s přítelem tak štastná, jen ti poradim pár věcí. První je určitě ta, abyste i nadále děllai tyhle věci, jako že on jde s kámošema, ty jedeš na týden pryč. Je roztomilý být na sebe fixovaný, ale po nějaké době to začne vztah pomalu otravovat. A další - neber příliš vážně jeho řeči o svatbe, budoucnosti...Všechno to může být! Ale pravdou je, že to se mmnou plánoval KAŽDÝ přítel. A to i ten současný" Vzpomínám si, jak jsme spolu byli pár měsíců a on mluvil o svatbě, dětech...a to i docela často. No a ted jsme spolu 4 roky a nic z toho :D Nejsme ani zasnoubení, ani neplánujeme děti. Chceme to a to oba, ale prostě se to zatím nestalo. Jeden čas mě to trápilo (spíš ta svatba než děti) a proto ti jen chci říct, abys ho nebrala moc za slovo ;-)

3 Lucie Lucie | Web | 1. září 2016 v 15:59 | Reagovat

[1]: Děkuji moc. :) Já vím, no... že je to normální. Jen jsem v životě asi na nikoho takhle nežárlila... tak mě to trochu štve. :D

[2]: To máš pravdu. My za sebou oba máme dlouholetý vztahy, takže jsme se na takových věcech i předem domluvili, že každý bude chodit se svými kamarády posedět, jak bude chtít apod. S minulým přítelem jsme se k sobě nastěhovali po krátké době a on byl pokaždý naštvaný, když jsem někam šla, takže tomuhle se už vyhýbám. :) ... Pravdou je, že to ve vztahu plánuje do budoucna každý, ale čas ukáže... akorát já to teda u ostatních měla tak, že jsem si tím jistá nikdy nebyla, ale teď je to jiný, teď vím, že s ním zůstat chci už napořád. Nicméně doufám, že 4 roky čekat nebudu, protože to mi pak bude skoro 30... a to už bude na společné bydlení a svatbu pozdě. :D :D Ale děkuji za názor a rady. :)

4 Melly Melly | Web | 2. září 2016 v 19:56 | Reagovat

Teda, s tím řpítelem je to krásné, že vám to tak klape. Držím palečky, ať to tak pokračuje!:) A s tou Itálií je to hloupé, snad to ale prožiješ v pohodě...

5 void void | Web | 3. září 2016 v 16:50 | Reagovat

Tak tie prvé fázy vzťahy sú vždy také... silno zamilované, občas sa stane že človek trochu vytriezvie a začne vidieť veci inak. Nelám si nad tým hlavu, užívaj čo máš, a ak by aj nastala nejaká zmena, možno ťa to už potom nebude trápiť. Ale možno vám to tak dlho vydrží :) človek nikdy nevie, buď preto šťastná a tu a teraz!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama