6.11. (neděle) - 13. 11. 2016 (neděle)

13. listopadu 2016 v 21:18 |  Zdravý životní styl
Po dlouhé době shrnutí i přesto, že jím šíleně.
Ještě nedávno bych bílé pečivo nesnědla ani za nic... ale okolnosti mě přinutily. Jsem ráda, že mám vůbec co jíst. :D
Až se všechno zlepší, bude sakra těžké začínat zase úplně od začátku...


N E D Ě L E - 6. 1 1. 2 0 1 6

JÍDLO:
  • ovesné vločky, pudinkový prášek
  • 2 rohlíky, eidam 30%
Dneska jsme se s přítelem prvně pohádali.
Začalo to nevinně. Jeli jsme autem a venku dost pršelo. Já jsem se zmínila, že asi na cvičení kašlu, když je takové počasí (musela bych dva kilometry pěšky). V tu chvíli to začalo. Přítel začal prohlašovat, že jsem hrozně schnilá, že kvůli deštíčku se na to vykašlu... a že po dvanáctkách v práci jsem kňourala, že mě bolí nohy apod. (o dva dny dříve jsme mluvili o mé práci vážně a řekl mi, že ví, jak je to pro mě těžký a že do toho nebude rýpat). Začal říkat, že když mě poznal, byla jsem jiná - akční, pořád jsem něco dělala. Pracovala jsem, skoro nespala, zvládala jsem cvičení a že jsem byla tahoun. Hrozně mě to v tu chvíli zamrzelo! Takové řeči mě štvou (sama jsem teď ze všeho špatná a to, že mi to tak blízký člověk ještě dává sežrat...), začala jsem vracet údery. Vždy začnu být zlomyslná a chci to druhému vrátit a také ho naštvat (vím, že je to chyba).
Chtěl mi položit ruku na stehno a usmířit si mě. Několikrát jsem mu tu ruku silou odstrčila a řekla mu, ať se mě vůbec nedotýká, že mě už sere.
Začala jsem s tím, že teda budu cvičit jako dřív, ale že na sebe nebudeme mít čas. On začal mít narážky na trenéry (jednoho nemůže vystát, protože spal s přítelkyní jeho kamaráda). Já začala, že jsem s nima byla v Itálii, na vyhlídce, v baru... a že jsou to moji kamarádi a chodím k nim ráda, že s tím nic neudělá... a už vlastně nevím, co všechno jsme říkali.
Začala jsem být zákeřná.
A byli jsme na sebe naštvaní navzájem.
Vím, že o mně má pořád pochybnosti. Chce mi věřit, ale myslím si, že nevěří. Cítím a vím, že mě miluje... ale já vyjadřovat city vůbec neumím... takže mu trochu rozumím.
"Docela přemejšlím, jestli má vůbec smysl, že spolu jsme?!"
V tu chvíli už jsem měla slzy v očích, ale nedala jsem nic znát. Odpověděla jsem, že už to přehání, že ho mám ráda a s nikým jiným být nechci.
Byl to celkem ošklivý rozhovor.
Než jsme vystoupili z auta a šli do nákupního centra, chytil mě, že mě má vážně hodně rád a nechce se se mnou hádat a políbil mě. Ale řekl mi, že jsou věci, který bych vážně říkat neměla, nikdy. Pokud jsem ve vztahu, že bych si to měla uvědomovat a chovat se podle toho a ne se chodit promenádovat do fitka. Také mi řekl, že vůbec nechápe, proč jsem se naštvala, že si dělal srandu (pardon, to jsem nepochopila :D).
Nakonec jsme si to vyjasnili, dali jsme si cigáro a šli jsme nakupovat...

Špatný je, že on je nasrávací a výbušný... já jsem taky nasrávací, tvrdohlavá a pak dost zákeřná.

Všichni nám říkají, že jsme pro sebe jako stvořený a že se k sobě hodíme. Jeho kamarádi, jeho ségra, což mě neskutečně těší. Navíc cítím, že to tak je.
Ale jednoduché to spolu mít také nebudeme.

Jeho dalším mínusem je ta výbušnost, ale přede mnou se drží. Co slýchám od ostatních, jaký byl rapl, tak se prý zklidnil tak o 400%. I tak na lidi občas vylítne, já u toho naštěstí ještě nebyla.
Vím, že je to kluk, který mě nikdy v ničem nenechá. Kluk, kterého miluji a udělala bych pro něj cokoliv. Ale růžové brýle už nemám... po 5 měsících vztahu, celkem brzy.
Ale jinak je nejlepší a nevyměnila bych ho! :D

Večer, když se vracel z hospody, volal mi. Kde budu o Vánocích. Samozřejmě, že bych byla ráda s ním... jenže kdo ví, jak to bude. Možné je, že budu v práci. To neovlivním. Řekl mi, že mu kamarád navrhl, ať s tím na Vánoce letí pryč. Hezké od něj je, že se mě chtěl teprve zeptat. Neříkal to ani ségře a mamce. Chtěl můj souhlas. Je jasné, že partnera nevlastním a nemám žádné právo mu něco zakazovat. Měl to teď těžké, přes svátky by to pro něj bylo náročné tady být, chce pryč.
Akorát znám toho kamaráda a vím, že je neustále v lihu.. a dostává se z rozchodu, takže kdo ví, kde co bude dělat.
Také musím přiznat, že mě to trochu mrzí. Jestli odletí a já budu některé dny v práci, budu tu přes svátky úplně sama.

P O N D Ě L Í - 7. 1 1. 2 0 1 6

JÍDLO:
  • krupicová kaše (jen trochu mléka + krupičky)
  • 3 rohlíky + Gouda
POHYB:
  • alpinning
Na cvičení se mi udělalo špatně. Dost špatně. Začala se mi točit hlava, mžitky a začalo se mi chtít zvracet. Musela jsem uprostřed hodiny utéct na záchod. Tyhle stavy jsem měla naposledy kdy? Ano, když jsem nejedla a chyběl mi cukr. Moc se mi nelíbí, že když nemám na jídlo, nebudu moct ani pořádně cvičit.
Z hodiny jsem odešla dříve, nezvládla bych to.

ÚTERÝ, 8. 1 1. 2 0 1 6

JÍDLO:
  • 2 rohlíky, eidam 30%
  • arašídy
Byla jsem si vyřídit výpověď v nemocnici, všechno jim vrátit a podobně. Nebylo to příjemné, musela jsem i na oddělení sepsat různé papíry, ale bohužel... bylo to nevyhnutelné. Alespoň to mám za sebou.
Na personálním mi ještě paní (na rozdíl od mé vrchní a staniční sestry to byla milá paní, která měla pochopení) nabídla, jestli nemám zájem přestoupit na jiné oddělení. Nabídla mi kardio. Chvíli jsem byla na vážkách, ale bála jsem se, že by to dopadlo úplně stejně. Navíc už jsem měla domluvený pohovor někde jinde.
S přítelem jsme večer šli do hospody na šipky. Za celý večer jsem si dala jen čaj, protože je mi už nepříjemné, jak za mě všechno platí.


S T Ř E D A, 9. 1 1. 2 0 1 6

JÍDLO:
  • 2 kaiserky, eidam
  • banán
  • brambůrky, bake rolls, disco sušenky (přijel přítel, no :D)
Pohovor. Ani jsem se moc nebála, o to víc mě překvapilo, když jsme šli do zasedací místnosti, kde si naproti mně sedli dva lidé z vedení a začali se mě vyptávat na všechno možné i nemožné.
Šla jsem se podívat po zařízení. Líbilo se mi tam, všechno nové, hezké... působilo to tam na mě příjemně.
Nebudu vás napínat... přijali mě. Více vám o tom napíšu, až začnu pracovat.

Taťka mi poslal smsku kvůli penězům a bylo dost zle... vím, že jsem to podělala a dokud se nesrovnám, nemůžu tam ani jet.

Večer ke mně přijel přítel. To mi zlepšilo náladu. Koukali jsme na seriály, jedli... no, klasika. :D

Č T V R T E K, 1 0. 1 1. 2 0 1 6

JÍDLO:
  • 2 rohlíky, 3 míchaná vajíčka, rajče
  • šneci z listového těsta
Vyřídila jsem si mnoho věcí (novou průkazku na MHD, jízdenku, musela jsem se jít vyfotit, opět na poštu pro výpis z rejstříku trestů a pro potvrzení maturitního vysvědčení...)
Večer byl přítel s klukama na šipkách v hospodě, takže jsem seděla doma sama.

P Á T E K, 1 1. 1 1. 2 0 1 6

JÍDLO:
  • balíček polomáčených sušenek (jsem poslední dobou prase :// :D)
  • 2 rohlíky, 3 míchaná vajíčka
Večer, že je přítel unavený, že někam zajdeme a on pojede posledním autobusem domů. Což dělá často... místo toho, aby u mě o víkendu spal, tak se chce vyspat pořádně doma.
Slíbil mi, že u mě bude spát v sobotu, zajdeme s mými kamarády do města a bude to fajn večer. Těšila jsem se na to...

SOBOTA, 1 2. 1 1. 2 0 1 6

JÍDLO:
  • 3 rohlíky, eidam 30%
  • uzená polévka, 1 pl. chleba
Byla jsem nachlazená, ztratila jsem skoro hlas. Celý den jsem ležela, přítel jel na ryby... slíbili jsme si, že si večer dáme vědět.
Večer mi napsal, ať jdu radši do toho města sama, že na chlastání do rána není. Já přitom nic takového v plánu neměla, slíbila jsem kamarádce, že se stavíme na drink, konečně jim přítele představím a pak, že s ním půjdu ke mně.
Hodně mě to mrzelo, protože mi to slíbil a opět z toho sešlo (s touhle kamarádkou a spol. jsme měli jít už 2x na vyhlídku, k ní 2x na grilovačku a už i popít do města a vždycky mi nakonec řekl, ať jdu sama...s jeho kamarády chodíme každou chvíli někam).

Už delší dobu mě trápí i to, že radši spí doma než u mě... u žádného kluka jsem se s tím ještě nesetkala.
A ne, není to typ, který by podváděl a všechno nám spolu klape. On je hodně upřímný a zásadový. Pokud ho to s nějakou slečnou nebavilo (což bylo většinou po 2 měsících :D), na rovinu jí to řekl a rozešel se s ní a až pak si hledal nějakou jinou. Což se mi na něm líbí, že to má v hlavě srovnaný... a - člověk ho musí znát, ale vážně mu věřím. Ani ve vztahu, ve kterém byl 6 let, nepodvedl. Mně neustále říká, že ho se mnou baví všechno a nikdy si mě nenechá utéct... ale to, že radši jede domů v deset večer autobusem, protože mu žádný později už nejede... než aby byl u mě, se mnou, to je zvláštní.
A k sobě mě ještě nepozval, i když už se znám s jeho mamkou i ségrou. No, ale to je jedno...

Ten večer jsem se (překvapivě) naštvala. Napsala jsem mu, ať si teda vymyslí nějaké svoje plány a že uvidím, jak se mi do města bude chtít. Buď, že půjdu nebo že budu doma a půjdu spát (v tu chvíli už jsem doma brečela a věděla jsem, že nikam nepůjdu, úplně se mi zkazila nálada).
Psal mi, jestli jsem nasraná kvůli ničemu... volal a já neměla vůbec sílu to zvednout. Napsala jsem mu vysvětlení, že jsem se celý den těšila, jak spolu budeme, že u mě bude spát a že mě jen sere, že to tak nebude. Hned začal, že mám pravdu a že tam s mými kamarády jdeme. Jenže v tu chvíli mi to už bylo jedno, už jsem seděla uřvaná doma a na společnost jsem neměla nejmenší náladu.

Přijel za mnou, že si promluvíme. Venku byla zima, do toho města jsem nechtěla. Skoro jsme se spolu nebavili a on potom začal, že mi teda řekne pravdu, že mi to říkat nechtěl, ale že zvracel. A že to není z toho, že by byl nějak nachcípaný... po téměř každém jídle mu je zle. Trvá to už docela dlouho. Kdysi byl na vyšetření, ale bylo mu po tom špatně, takže už tam nikdy nešel. Hlavně se bojí, aby neměl to samý, co měl jeho táta. Dokonce se mu o tom i zdálo. Jeho tátovi to začalo totiž úplně stejně... ta rakovina žaludku. K doktorovi samozřejmě nechce atd. Říkal, že kdyby mu to zjistili, půjde se zabít...
Parádní vyhlídky.
K tomu, jak mě to mrzelo a byla jsem nasraná... jsem se o něj samozřejmě začala bát a bylo mi líto i to, že mi takové věci neříká. Kdyby mi rovnou řekl pravdu, nemuseli jsme se vůbec hádat. Takový důvod bych pochopila.
Potom mě neustále přemlouval, že už mu je líp, ať jdeme za těmi mými kamarády, že je chce poznat, ale já tam v takovém rozpoložení nechtěla jít. Navíc by to bylo jako bych si to vyvztekala a o to jsem také nestála.
Nakonec jsme šli ke mně, koukali jsme na seriál a pak jel domů.

N E D Ě L E, 1 3. 1 1. 2 0 1 6

JÍDLO:
  • ovesné vločky, skořice, med
  • 3 kaiserky, eidam, 80% kuřecí šunka
  • arašídy
Přítel vezl ségru na nákupy do obchodního centra, u kterého bydlím. Dali jsme si tam tím pádem sraz a přes hodinu jsme se tam procházeli, než ona s kamarádkou nakoupila.
Večer šel s kamarády na pivo (chodí každý večer někam).
Já sedím doma a jsem stále nachcípaná.


Jaký byl váš týden, víkend?
Mějte se krásně a já se zase brzy ozvu.
Lucie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 14. listopadu 2016 v 8:43 | Reagovat

Ten jídelák je naprosto úžasný....

2 void void | Web | 14. listopadu 2016 v 18:50 | Reagovat

dúfam že sa ti zlepší finančná situácia čím skôr :/  a priateľa presvedč nech ide k doktorovi, aby sa mu nezhoršilo ešte viac, to čo už má aj tak zlé! vyzerá to vážne...

3 Melly Melly | Web | 14. listopadu 2016 v 20:10 | Reagovat

Taky přeju, ať se ti ta finanční situace zlepší, protože takové hladovění je o zdraví:(
Po pěti měsících je podle mě v pohodě nemít růžové brýle;) Už byste se měli znát...

4 Rose Tascher Rose Tascher | Web | 14. listopadu 2016 v 22:40 | Reagovat

Jo, tak to máte s přítelem hodně podobně jako my .. My se k sobě taky krásně hodíme a vše je sluníčkové, ale některé situace těžce řešíme, protože jsme hodně stejní.. ale na druhou stranu, i když jsme oba výbušní, tak zas je supr, že on umí vždy přijít jako první a vše urovnat, protože já to nedělám a potřebuju někoho, kdo to děla :D ono asi nikdy není dobré, aby byli dva uplně stejní a ani aby byli uplně jiní ;)
Každopádně, že u tebe nechce spávat.. to je teda hodně zvláštní, s takovou věcí jsem se ještě nesetkala :o

5 Vivian. Vivian. | Web | 18. listopadu 2016 v 10:03 | Reagovat

No, já jsem po první dvanáctce byla mrtvá. A po těch dalších vlastně taky, nezvykla jsem si na to, takže se ti nedivím...

Je pro mě těžké na to něco napsat, s bývalým jsme takové věci neřešili, tak vůbec nevím, co bych měla na to říct. Snad jen, ať se to mezi vámi všechno urovná a přítel ať je v pořádku! To je teď to nejdůležitější :-)

6 B. B. | E-mail | Web | 18. listopadu 2016 v 14:41 | Reagovat

Je dobře, že se nehádáte pořád a byla to první hádka, znám to :).
Každopádně jestli moc nejíš, je to velká škoda, já bych asi umřela, kdybych jedla už jen dvakrát denně :/.
Snad bude přítel v pořádku :(.

7 Lucienne Lucienne | Web | 28. listopadu 2016 v 21:53 | Reagovat

Každá první hádka je divná a bolí, ale tomu se prostě vyhnout nedá, Já to mám přesně jako ty, i já i přítel jsme nasrávací a tvrdohlaví a tak je to občas dost těžký, ale stojí to za to.

Jinak doufám, že si brzy najdeš práci, která tě bude bavit a budeš mít víc peněz. Protože abych pravdu řekla, tak se mi vůbec nelíbí, že jíš takhle málo!

A taky věřím tomu, že přítel bude zdravý. Snad to má jen z nervů, ale přece jenom by si měl možná dojít k doktorovi ;-)

Brzy se zase ozvi, ať vím, že jsi neumřela hlady.

Posílám velkou kupu štěstí, Lucienne♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama