"Čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami"

17. dubna 2017 v 11:56 |  Ze života
Články jednou měsíčně se u mě začínají stávat pravidlem.
Tolik bych si přála, aby se u mě zlepšila situace a já mohla napsat, že se mám dobře, nic mi neschází a že převládá pozitivní nad tím negativním. Ale bohužel.


Do práce chodím s odporem, peníze stále nemám, ve vztahu si nejsem jistá, zda je to to, co chci. Mám poslední dobou pocit, že bych potřebovala být chvíli sama. Na druhou stranu nechci ztratit člověka, o kterém jsem si myslela, že je ten pravý. Dávám tomu čas.

Po dlouhé době jsem byla na návštěvě doma. Tam se dějí šílené věci.
Mamce vycházejí špatně krevní testy, má artrózu a všechno jí bolí. Je jí teprve 42 a má teď rok a půl starou holčičku. Její manžel na tom také není nejlépe. Má cukrovku, transplantované srdce, jezdí na kontroly. Má náročnou práci, noční směny, což tomu také nepřidává. K tomu mají mnoho dalších starostí.
Teď řeší obě dcery mamky manžela. Jednu (VÉ) přítel doma mlátil a psychicky týral. Začala to řešit až v době, kdy to zašlo příliš daleko. Mají dvouletého syna. On je voják. Z bytu ho vykázali a dostal zákaz styku s VÉ. U soudu se jim vysmál, na modřiny ze škrcení apod. tvrdil, že si udělala sama. Vyhrožuje, že jí zničí. Minulý týden "unesl" jejich syna. Měl povoleno se s ním vídat dvě hodiny týdně. Už ho nevrátil. Odjel s ním 200km k jeho příbuzným. VÉ tam pro něj následující den jela. Nevydal, neukázal. Moje mamka šla s VÉ na policii. Na policii nepomohli ani u nás ve městě ani tam. Řekli, že dokud to není soudně a ona nemá papír, nic s tím neudělají. On je rodič stejně jako ona. Na palici, když ví, jaký grázl to je. Ne, ještě u sebe syna nemá.
Druhá dcera (K.) má s manželem také dvouletého syna. Její manžel pro změnu začal dost chlastat. Prý je často úplně mimo.
V těch chvílích jsem vděčná za svého chlapa... ale co když to nestačí. Vždycky jako bych "přestala něco cítit". Nechybí mi, do setkání se musím nutit.
U taťky na návštěvě to bylo super. I když taťka pro změnu zase žije úplně sám a tolik bych mu přála ženskou, se kterou by byl šťastný!

A pak... co se dělo minulý měsíc? Ne, nejsem svatá a ani si na to nebudu hrát. Mám v sobě šílený zmatek, který bych chtěla vyřešit, ale nejde to. Rovnou říkám, že kdo si o mně nechce kazit iluze, ať tento článek ani nečte, asi se z toho potřebuji jen vypsat.
Jakmile jsem s NÍM, neodolám mu. Jakmile jsem v jeho blízkosti, objetí, jsem jiným člověkem.

Trenérovo oslava? Opila jsem se hodně. Do extrému.
S holkama jsme probraly Itálii, byla tam celá naše parta a bylo jasné, že jim odsouhlasím, že jedu. TK mi tu dovolenou zaplatila, že jí to dám postupně. Je rozhodnuto.

S Trenérem? Byli jsme spolu velkou část noci a rána. Tancování na ploužáky, byla jsem v jeho objetí x hodin. Vyčítal mi, že už ho nemám ráda jako dřív... že už to vyprchalo, ale on že mě má pořád rád. Řekl mi, že už k němu nechodím ani cvičit, protože už mi na něm nezáleží. Ohradila jsem se, že to není pravda, že ho ráda pořád mám a hodně. Tak se zajímal, proč k němu teda nechodím...
Vyptával se mě také na mého přítele a náš vztah. Já si stěžovala a nic pěkného jsem o našem vztahu neřekla (a l k o h o l j e s v i n ě).
Vůbec jsme nespali. Já byla vzhůru od pátku od půl 4 od rána a spát jsem šla až po příjezdu domů - v sobotu odpoledne.
Doma jsem dostala hysterický záchvat. Řvala jsem, nešlo to zastavit. Z toho všeho, z toho, že jsem z něj hotová rok a půl. Když pijeme, jsme spolu. Ale zároveň vím, že to nikam nevede.
Ano, jsem špatná, je to všechno hnusný. Nejen, že nesnáším to, jak vypadám, já už nesnáším i to, jakým člověkem jsem a čeho jsem schopná.

"V opilosti člověk říká hloupé věci... například pravdu."

Tím, že jsem slíbila Itálii, se se mnou přítel předminulý víkend málem rozešel.
Sešli jsem se a celou procházku výčitky. Říkal, že ta dovolená je ode mě zrada. Pokaždé, co se prý sejdu s těmito lidmi, vrátím se jiná. Také, dle jeho názoru, nejsem psychicky zralá na vážný vztah, protože potřebuji víc kamarády a párty.
Oznámil mi, že si promyslí sám, až se uklidní, co s námi bude dál. Ale pokud do té Itálie pojedu, nemá náš vztah cenu. Také mi řekl, že ho to všechno mrzí, protože jsem člověk, který mu pomohl v těch nejhorších časech.
Já nebyla schopná se omluvit, říct, že jsem to podělala, nic. Jela jsem si tu svojí, že nic špatného nedělám a ať se rozmyslí, jak chce.
Přes týden se to mezi námi uklidnilo. Dokonce jsem ho poprosila, jestli by nešel se mnou v pátek večer na grilovačku k TK a Instruktorce - že by je konečně mohl poznat. On souhlasil, čímž mě mile překvapil. Čím mě překvapil ještě více, že mi nabídl, že potom můžeme přespat u něj! Akce to byla skvělá a u přítele to bylo také v pohodě.

Abych vám ještě více přiblížila moji situaci, dále je celý článek o loňské Itálii...

Všichni, kteří čtete mé články již delší dobu, víte o co jde.

Jak jsem Trenéra poznala ve fitku, po půl roce mě začal vozit domů autem po trénincích, o hodinách si mě všímal a měl na mě "narážky". To trvalo přibližně další půl rok. Neustále jsem tu o něm psala. Měla jsem tehdy pocit, že to všechno něco znamená, ale také jsem si říkala, že si jen něco nalhávám. Nevěřila jsem tomu, že bych se mu mohla líbit zrovna já.
Nikdy jsem se s ním neuměla bavit a neuměla jsem si představit, že se to někdy změní.
Trochu platonická láska. :D
Potom se mělo jet na společnou dovolenou s fitkem, kde měl celý týden bydlet ve vedlejším apartmánu. Před odjezdem jsem chytla šílené nervy a skoro brečela, že tam s nima nechci!
Jak to dopadlo? Čtěte dál.
(článek níže byl napsaný v říjnu 2016)

Vyrazilo se v pátek v půl dvanácté večer. Jela jsem společně autem já, TK (=Trenérovo Kamarádka, znají se 15let, já jí znám půl roku), Trenér a jeho dva kamarádi - M. a Maličkej (s těmi jsem se seznámila až v autě).
Trenér řídil, M. seděl s ním vepředu. Já, TK a Maličkej jsme vzadu chlastali. Cestou jsme zvládli vypít 20 plechovek Sommersby, nějaká Frisca a vodku s džusem.
Na místo jsme dorazili v půl 8 ráno. Mně bylo brutálně zle! Z nevyspání, cesty, alkoholu.

Začali se sjíždět další lidé. Naše parta chlastala po příjezdu dál. Já si dala pauzu. Stáli jsme venku, bylo horko, mně se zavíraly oči a chtělo se mi zvracet. Začátek byl hrozný! Pořád jsem si říkala, že tam ten týden nezvládnu. Oni pili, kolovaly tam asi 4 další flašky vín.
Už od začátku byl Trenér hodně kamarádský. Jak mi bylo zle, dal mi pusu do vlasů, pohladil mě. Zároveň se mi smál a dělal si ze mě srandu, jak vypadám (vypadala jsem šíleně).
Udělal se mi na nose pupínek, on mi ho šel vymáčknout. Romantika jak prase.

Jak probíhalo ubytování? Já a TK jsme měly bydlet s dalšími 4 ženskými. Zbytek party měl bydlet s Trenérovo dobrými přáteli(také instruktory) vedle v apartmánu. Jenže co nás po společné cestě nenapadlo - bydlet společně! Naše parta z auta. Teprve se to začalo domlouvat jako vtip, ale asi po hodině jsme to začali myslet vážně. Trenér to šel domluvit a ono to vyšlo!

První den? Náš apartmán celé odpoledne prospal. Večer se sedlo na zahrádku před apartmán a pilo se. Trenér to na mě vybalil hned první večer, na co čekat. "Luci, nebylo z tvojí strany vůči mě na začátku něco víc? Já to tak cítil, mezi námi..."
Dostali jsme se k tomu, že bylo a že jsem blbá, že jsem nikdy nic neudělala. Prý na to v tom autě CELOU DOBU čekal.
Zeptala jsem se, proč neudělal něco on. Dostalo se mi odpovědi, že on má ve fitku nějaké postavení a že po mně nemohl jen tak vyjet. Navíc, když jsem se tvářila, že nemám vůbec zájem a nic s ním mít nechci.
TK nám řekla, že jsme "hloupí", že kdybychom tenkrát alespoň jeden něco udělal, mohlo to být všechno úplně jinak...
S Trenérem jsem to ještě probírala a najednou jsme se líbali... (ups).
Tím to tak úplně neskončilo.

Druhý den ráno jsem se probudila a říkala si jen: "Kur*a! To jsem podělala... "
Naštěstí to bylo v pohodě.
V našem apartmánu všichni věděli, co se stalo. Kluci jsou ale šílení showmani, takže to byly neustále nějaké narážky, hesla... pořád jsme se smáli.
Chlastalo se tam neskutečně. Přes den naše parta a večer se nás tam sešlo třeba 15.
Každé ráno se vyhazovaly flašky. Hodně flašek. Jednou jsme je spočítali a bylo jich 32... a to jsme nepočítali piva. Každý den se muselo jezdit na nákup.
Třetí den přišla delegátka, že nás můžou vystěhovat, jelikož jsou na nás stížnosti.

"Někdy vaše srdce potřebuje více času, aby přijalo to, co vaše mysl už dávno ví."

Jednoho večera nám šel Trenér dát dobrou noc. TK dal pusu. Mě začal líbat. Motýli snad všude. :D Bohužel pro mě - on má obrovské charizma a mě neskutečně přitahuje.
Spali jsme na dvoulůžku já, TK a uprostřed Maličkej. S ním jsme ale nikdy nic neměli, jen jsme se před spaním vždycky škrabkali na zádech. To je tak, když se setkají lidé, kteří si sednou.

Jednou mě Trenér málem utopil v bazénu. Jasně jsem mu řekla, že jsem namalovaná, mám čočky a že pod vodu nemůžu. Nasrat. Objal mě a stáhl mě tam sebou. Jak jsem to nečekala a jak se mnou pod tou vodou ještě plaval, nemohla jsem se pak nadechnout. Držel mě v náručí a "Lucinko, Lucinko, v pohodě?!" Pak to udělal znovu. Já tohle opravdu nemám ráda a tak jsem kolem sebe kopala... a kopla jsem ho do nosu tak, že mu začala téct krev.
Když mě ale přitiskl k bazénu, objímal a byli jsme od sebe tak milimetr, byla jsem v sedmém nebi.
TK tam zase sundali plavky a musela z bazénu vylézt úplně nahá.
Byla s nima nehorázná sranda, celý týden jsme se nepřestali smát. I když pravda - občas to bylo až přes hranici.
Nikdy jsem nezažila, abych se tak bavila a nemyslela na žádný starosti.. až tady! V životě jsem neuměla "vypnout" a užívat si... tady se to povedlo, díky nim.

Jednou jsem se bavila s Maličkým. On mi říkal, že mu o mě už kdysi Trenér vyprávěl, jak mě vozí domů. Ukazoval mu moje fotky na facebooku. :D Maličkej nevěřil tomu, že spolu nic nemáme. Trenér mu prý tehdy říkal, že to sám nechápe. Že je všechno, jak má být... ale nic.

Jednoho večera se sedělo v kuchyni, v pozdních hodinách už jen já, jedna paní a Trenér. Pilo se a povídali jsme si. Jakmile odešla do horního patra na záchod, ihned mě chytil, přitáhl si mě a začal mě líbat se slovy: "Stejně na to oba celou dobu čekáme" ... Hm, čekali.
Když přišla dolů, tak jsme dělali jako nic. Když odešla, my se spolu vyspali.

"Sex, bolesť a láska sú skúsenosti, ktoré vytvárajú hranice človeka. A len tí, ktorí spoznajú tieto hranice, spoznajú život.
Ostatní len mrhajú časom, opakujú tie isté veci a umierajú bez toho, aby vedeli, čo tu robia" (Paulo Coelho).

Nicméně. Ve chvíli, kdy s člověkem trávíte téměř 24 hodin denně, celý týden, poznáte ho. Ještě, když nám vyprávěl, co všechno zažil. Jeho historky jsou vážně nepřekonatelné.
Jak mi jednou jeho starý známý tvrdil, že nevěří, že po mně Trenér ještě nevyjel... že měl těch holek tak 300, tak to nebylo ani trochu přehnané.
Vedle v apartmánu bydlela slečna v našem věku. Instruktorka. Začali jsme se s ní kamarádit, takže každý den/večer chodila k nám. Krásná slečna, dokonalá postava, jen měla neskutečné depky - každou chvíli. Byla čerstvě po rozchodu.
Jednoho večera byla s Trenérem venku. On přiběhl, začal mi říkat, že jsem vážně nejlepší...že po něm vyjela. Začala se ho ptát, jestli se kvůli ní rozejde s přítelkyní. Chtěla skočit do vody. On utekl spát do auta, aby ho nenašla.
Instruktorka spala u nás. V posteli se mnou a TK. Její verze byla, že on vyjel po ní.
Žárlila jsem, šíleně.

Poslední večer se sedělo venku. Já, Trenér a dvě holky. Jako vždycky se se mnou dělil o cigára, byl na mě zlatej. Chtěla jsem tam na něj čekat, ale nechtěla jsem být za stíhačku. Odešla jsem spát.
Poslední den mi to "vyčítal" - že mi vyřizoval naše heslo a že myslel, že tam na něj budu čekat a tu poslední noc si spolu ještě užijeme. Vyšel za mnou v trenkách a říká: "Koukej, za to můžeš ty... co s tím mám teď dělat?" :D
Šla jsem na záchod. Sedím si tam a on si ke mně na férovku vleze, že chce alespoň rychlovku. :D To už jsem ho poslala někam.

Celá dovolená se ve výsledku vydařila. Myslím, že si naše parta sedla. I ostatní lidé byli fajn.
Kluci jsou baviči - o zábavu bylo náležitě postaráno, v autě vždycky zpívání songů, písničky naplno, křičení italských nadávek z auta, cvičení (ano, vážně jsme i makali), večerní procházky do města - všichni jsme si dávali vzájemně ochutnávat zmrzliny :D, párty každý večer/den, hrály se hry, chodilo se k moři a k bazénu... celý týden byla sranda.

Jednoho večera jsem já a TK jeli s jedním párem do Benátek. Noční Benátky? Nádhera!
Kousek se cestovalo autem a pak lodí. Bylo to skvělý.

Týden po návratu jsme byli na párty - já, TK, Instruktorka a Maličkej. Od Instruktorky jsem se dozvěděla, že na té dovolené si byla s Trenérem promluvit a on jí tvrdil, že se mnou nic neměl. Děvkař, co musí dostat každou.
Přišlo mi, že si mě chce po té dovolené držet co nejdál a že mě už moc nemusí. Tenkrát jsem se zařekla, že na něj seru.

Potom jsem ho pár týdnů neviděla... až jednou jsme s TK opět šly k němu na hodinu.
Tentokrát si mě všímal. Opět mi chválil, že mám nejlepší kliky.. jako kdysi.
Po hodině všichni odešli, také jsem chtěla.. ale on: "Kam jako jdeš?" A TK: "Jdeme si ještě povídat!" Jsem se jen otočila v těch dveřích a šla zpátky za nimi.
Trenér se mě ptal, jak často se vídám s přítelem a jestli mě to s ním baví. Řekla jsem, že skoro každý den a že mě to baví. Do toho hned začala TK: "A jak jsi ty často s tou svojí a baví tě to?" On začal, že právě taky každý den a že ho to už nebaví... že už to s ní na moc dlouho nevidí.
Při odchodu ze sálu říká: "No jo, já holt musím to svoje štěstí rozdávat mezi víc lidí.. viď Luci?"

Nedávno byla TK s Instruktorkou na dalším pobytu. Já tam nejela, vzhledem k mé finanční situaci.
Jak jsem se dozvěděla, tak Trenér je stále se svojí přítelkyní. Na pobytu s TK a Intruktorkou skoro nebyl. Také tam vyšlo najevo, že spí Trenér s jednou klientkou, která tam také byla - té klientce je 40, má děti a manžela.

Potom jsem u něj nebyla zase dlouho. Nejméně měsíc. Jednoho dne jsme s TK ale neměly kam jít a Trenér měl hodinu. Celou hodinu si mě všímal. Luci tohle a tohle... "Luci, tohle je ta naše písnička, co?" a zase při ní na mě ukazoval, jako za starých časů.
Po skončení hodiny všichni odešli, já s TK skoro taky... ale on najednou začal, co já. Jak se vůbec mám, samozřejmě se ptal na mého přítele a říkal, že o mně vůbec nic teď neví... také mi řekl:"To byly časy, když jsem tě vozil domů, co? Pamatuješ?"
TK na něj:"Chtěl bys ji vozit zas, co?" :D :D
Pak jsme se rozloučili.
Konec. Takto to dopadlo mezi mnou a Trenérem.

JAK JE TO TEĎ? O DALŠÍ CCA PŮL ROK POZDĚJI?
Vypadá to, že po té Itálii se mi jen zdálo, že mě najednou nemusí. Bavíme se, jsme oba stále zadaní, chodím k němu cvičit - i když už jen občas... abych jela do Itálie, mě stále přemlouval a tvrdil, že to tam beze mě nebude ono... a že mě pozval na oslavu, na které jsem byla, už víte.

"Láska je ten nejnepochopitelnější cit. Je proměnlivá, často si protiřečí, vysmívá se logice, kdy se jí zachce, je neomezená. Můžeme milovat více bytostí najednou? Samozřejmě!" (Milena Holcová)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B. B. | Web | 18. dubna 2017 v 15:08 | Reagovat

Někdy si vážně uvědomím, že moje problémy jsou oproti ostatním vážně nic :/.
Co se týče přítele, koukám, že všechny máme takové zvláštní období. Začarovaný kolotoč.

2 Brixie Brixie | Web | 18. dubna 2017 v 17:55 | Reagovat

Jeeee na článek o Itálii jsem čekala vážně už dloooouho :D ale bylo mi to hnedka jasneee :D ty máš na ty chlapy celkem smůlu noo :/ já bych ti tak přála nějakého hodného :*
Já zase nemám vůbec čas. Na blog, na nic... je to hrůza :/

3 Lucie Lucie | Web | 18. dubna 2017 v 20:49 | Reagovat

[1]: Přesně tak. Když občas vidím problémy ostatních, jsem "ráda" za ty svoje.

[2]: Taky mi trvalo, než jsem dostala odvahu ho zveřejnit. Ale je mi jasný, že kdo četl moje články, tak mu to došlo. :D A děkuju. :* Ale pravda je taková, že na chlapy smůlu nemám... mám vedle sebe skvělého partnera, který by pro mě udělal první poslední. Je to člověk, na kterého je spolehnutí a ze začátku jsem do něj byla šíleně zamilovaná. To samé byl můj bývalý. To jen já se z neznámého důvodu vždycky zamiluju nakonec do jiného - do kreténa, kterému pak dávám přednost..

4 Saorisse Saorisse | 3. května 2017 v 13:10 | Reagovat

Nemyslim si, ze jsi spatna. Naopak. Akorat jsi podle me nestastna a proto delas to, co delas. A nevycitej si to, rid se srdcem a zij. :)) Nechci nejak tvyho pritele hodnotit, protoze ho neznam. Ale ctu kazdej tvuj clanek a casto me jeho chovani vuci tobe zarazi. A treba v tomhle clanku na me jeho reakce pusobi jako vydirani :D ale nedivim se mu no. :D Prala bych ti moc, abys byla s nekym, s kym budes stastna..

5 Dominika Dominika | 13. května 2017 v 11:47 | Reagovat

Ahoj, jsem ráda, že jsi to sem napsala. Opravdu mě zajímalo, co se v té Ilátlii stalo. Tak trochu jsem podobný příběh čekala. Jak vůbec teď hodláš pokračovat dál? Já to hodnotím čistě ze svého subjektivního pocitu. Neboj nehodlám tě odsuzovat, takové pocity jsem měla v minulosti taky. Chceš zůstat se svým nynějším přítelem, protože víš, že je skvělý a že takového už nemusíš potkat, ale zároveň budeš myšlenkama u někoho jiného?  Nebo poslechneš hlas svého srdce a budeš si užívat s lidmi, jejichž přítomnost tě naplňuje? Já jsem pro srdce, ale vím, že to není jednoduché.

6 Lucie Lucie | Web | 17. května 2017 v 14:09 | Reagovat

[4]: Děkuji moc za tvůj komentář. Ani jsem netušila, že ještě mé články čteš. :D Škoda, že taky ještě nepíšeš na blog.. ale alespoň ten instagram, že na tebe mám a že alespoň trochu vidím, jak se ti daří. :)
Jsem ráda za tvůj názor... a máš ve všem pravdu. Ale kdybych se řídila momentálně srdcem, jsem asi sama. A šíleně se bojím, že bych si to pak vyčítala po zbytek života. :/ :D

[5]: Jsem ráda, že mě neodsuzuješ, protože já sama si moc dobře uvědomuji, že tohle chování není správné.
To, co prožívám, jsi popsala přesně. Rozum vs. srdce. Přesně tyto myšlenky mě trápí a zatím nemám odvahu to nějak rozseknout. :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama