"Teď už vím a všem můžu říct.. láska je věc neskutečně křehká."

2. června 2017 v 19:32 |  Ze života
Chtělo by to, abych se konečně sebrala.
Je toho poslední dobou příliš.

Minulý víkend se mi stal osudným.
Neměla jsem vůbec tušení, co mě všechno čeká během dvou víkendových dnů.


Po měsíci a půl jsem se rozhodla, že pojedu navštívit rodiče.
Teprve jsem jela k taťkovi a bráškovi. Do mé rodné vesnice. Tam za mnou dorazila na návštěvu kamarádka WÉ, se kterou jsem se neviděla téměř dva roky.
Večer jsem jela k mamce a sestřičce.

O něco později jsem vyrazila s kamarádkou AN do města.
Naposledy jsem tam šla na nějakou akci asi rok a půl zpět.
Ze začátku to byl pohodový večer - nikdo známý, my pily vinné střiky, povídaly si. Později začali přicházet lidé.
Pár známých tváří jsem tam potkala, ale nikoho důležitého. K nám si sedl kluk, kterého jsem v životě neviděla. Ale líbil se mi a zapovídali jsme se spolu. Seděl tam až do doby, než jsem šla na bar mně a AN pro pití. Ona se styděla a chodit objednávat nechtěla...

V tu chvíli přišel zvrat. Na baru jsem potkala kluka (O.) - mimochodem náhoda, jelikož on žije v Praze a také do tohoto města jezdí jen jednou za čas k rodičům a pít tam nebyl už dlouhou dobu. Kdysi jsme to spolu (cca před 6 lety) táhli. Takový ten nezávazný vztah, který trval rok. Scházeli jsme se v tomto městě na akcích, jezdil za mnou domů. Ozval se ovšem tenkrát jednou za čas, kdy se mu to hodilo. Já do něj byla hodně zamilovaná, on vztah nechtěl. Náš velmi zkrácený příběh (mám v rozepsaných už dlouho článek s názvem "Mé bývalé lásky" - teď jsem si to četla a je to docela vtipný).
Jen co jsem ho uviděla, říkala jsem si pro sebe, že tohle ani není možný. Nicméně jsem ho pozdravila a dál čekala na baru na pití a chtěla jsem jít hned zpátky za kamarádkou. Ani mě nenapadlo, že bychom se nějak bavili po takové době.
Jenže on mě zastavil a dali jsme se spolu do řeči. Od té doby seděl u mě a nehnul se, dokud nejel ráno domů. :D Všechno jsme si vyříkali, on přiznal, že byl v té době hajzl a že to všechno posral.
Tvrdil mi, jak mu v životě doopravdy záleželo jen na dvou holkách a tou jednou jsem byla já. Tvrdil, jak lituje toho, jak to mezi námi tehdy dopadlo... a že mě pořád sleduje na facebooku, jenže já jsem bohužel pořád v nějakém vztahu.
Na jednu stranu bylo vidět, že vážně dospěl. Na druhou stranu je to šílený!
Ten večer jsme si hodně povídali a došlo i na líbání. Teď jsem ráda, že došlo jen k tomu. Byla jsem totiž dost opilá.

K mamce na byt jsem dorazila v půl 6 ráno a byla jsem vyčerpaná.
Po probuzení jsem měla od O. zprávu a od té doby si píšeme. Skoro týden - ještě nevynechal den, kdy by mi nepopřál krásné ráno nebo dobrou noc... a během dne si píšeme o všem možném.
Nic si od toho ale neslibuji, i když to možná tak vyznělo. Už jen to, že od sebe bydlíme daleko a že to ani jeden z nás nehodlá do budoucna měnit, je zásadní problém.
Také je zvláštní, že ani po tom večeru s ním, neblázním jak tehdy. Necítím nic.

Po víkendu (v neděli večer) jsem jela k sobě domů. Přítel se chtěl vidět, jenže já na to neměla pomyšlení. On na mě i tak čekal na zastávce, chtěl mě překvapit. Akorát jsme se kvůli tomu zase pohádali. Tentokrát zle, protože když se mě zeptal, zda mě to s ním ještě baví, moje odpověď zněla, že vážně nevím. Tím to začalo. Rozešli jsme se. Naposledy mi dal pusu, objal mě a řekl, že se teda loučí...

Já šla potom s kamarádkou VÉ na kafe, posedět, popovídat. Ta mi schválila, co jsem udělala. Říkala, že na mě už dlouho viděla, jak se tím jen trápím a že by to stejně nemělo cenu takhle dál udržovat...

Pozdě večer jsem (ex)příteli ještě psala a snažila se mu podat nějaké vysvětlení, jak to mám a jak to cítím. Dopadlo to tak, že mi napsal, že se s tím holt musí smířit a nic jiného mu nezbývá. Byl na dně... a také mi napsal, že jsem byla k němu chladná od té Trenérovo oslavy, že to šlo od té doby celé do háje a že si myslí, že se tam něco stalo a já, že někoho mám...
Psala mi i jeho ségra, že je na tom teď přítel hodně špatně a že jí nechce ani říct, co se stalo… že jsem jediná jeho přítelkyně, které kdy psala. Chtěla vědět, co se stalo - že mu chce pomoct nebo domluvit.
Byl to náročný večer.
Od té neděle jsme přerušili kontakt. Ze dne na den. Najednou jsem o něm nic nevěděla, což byl nezvyk. Ale to je asi přirozené. Hlavou se mi i chvílemi honily myšlenky, zda jsem udělala správně.
Ale nějaké "deprese", pláč? Nic takového se nedostavilo. Já si žila dál jako by se vůbec nic nestalo.
Přitom ze začátku jsem do něj byla neskutečně zamilovaná, on do mě také. Byl to pohádkový vztah, který mi i kamarádky záviděly. No, nic.

Bylo by to definitivně uzavřené, kdyby mi ve středu večer nenapsal.
Začal tím, že mu chybím. V tu chvíli jsem začala být nervózní a začalo mi bušit srdce, nevěděla jsem, co mám sakra dělat. Ignorovat nebo odepsat. Po tom všem, co pro mě ve vztahu udělal, bych to první asi nedokázala. Napsala jsem mu jen smutného smajlíka, nic víc. Ovšem on se pak rozepsal a vážně je vidět, že jinou holku tak jako mě nemiloval a že ten vztah chce zachránit, ať se děje cokoliv. Psal, že k sobě patříme a že je škoda to vzdát a hodit to celé za hlavu, že to můžeme překonat, pokud o to budu stát. Sám ale napsal, že mi dá čas, jelikož ho potřebuji.. a někdy, že by se se mnou rád sešel a probral to osobně.
Podle mě ale už jen to, jak jsem to celé přešla poměrně s klidem a že jsem byla schopná ho podvést, něco svědčí (možná jen to, že jsem úplná kráva).

Mezitím než napsal, jsem také šla cvičit s TK k Trenérovi. Poslední dobou jsem se mu vyhýbala a neviděla jsem se s ním více jak měsíc.
Najednou jsem měla pocit, že všechno s ním byla neskutečná chyba a že se to nikdy nemělo stát.
Bolí mě jen to, když se s ním vidím a zároveň nejsem schopná to změnit a na každé setkání se i tak těším. Začarovaný kruh už rok/dva.
Mluvil zase o Itálii, jak dal přednost nám před nejlepším kamarádem - musel mu říct, že má plné auto, že s ním jedeme my. Ten to málem nepřekousnul. :D Prý mu řekl, jestli si jako dělá prdel, že se znají přes 20 let a on radši veze nás..
Ale! Na hodinu mu začala chodit nějaká holčina - štíhlá blondýnka. Věnoval jí největší pozornost, jako kdysi mně. Úplně jsem viděla, jak se před ní předvádí. Mě už to rozhodit ale nemůže, mě ne. :D
Asi mě baví trpět.
Zdá se mi, že já chci vždycky "dostat" jen toho, koho nemůžu mít. Jakmile s někým jsem, nejsem moc citů schopná.

Kromě vztahů, je tu práce. Má náročná práce, kde jsem se rozhodla zůstat a nějakým záhadným způsobem tam vydržet, co nejdéle to půjde. Když už nic, tak tam mám alespoň pár skvělých lidí.
Fyzická práce mi tolik nevadí, i když v těch horkách je to vážně o zdraví. Na minulé odpolední, když jsem ve třicítkách vykládala asi šesté auto, jsem myslela, že to se mnou sekne. Už jsem se tomu, jak jsem neměla na nic sílu, musela i smát. Na psychickou stránku je to tam občas horší - neustálý stres, ale kde to tak není...
Každopádně - na plat si moc stěžovat nemůžu a doufám, že po zkušebce se i něco přidává, tak to vydržím. Navíc mám víkendy volné, což také není všude.
Uvidíme, zda mě vedoucí přesune v září na pokladnu jako vyúčtující, jak mi při nástupu slibovala... za to bych byla šťastná. Znamenalo by to - žádné balíky, žádné vykládání aut, ale práce se stejnými lidmi.
Mladí kluci - řidiči jsou na mě hodní.. už jen jak mě krásně zdraví a oslovují, starší řidiči jsou někteří na pěst, ale někteří jsou také milí (minule jsem například dostala od jednoho plechovku džusu za to, že jsem mu vyložila auto sama :D), s holkami brigádnicemi si rozumím, jedna má přímá kolegyně je skvělá ženská, druhou nesnáším (a to s lidmi problém nemívám.. omlouvá mě alespoň to, že jí nesnáší všichni :D). Vedoucí se ke mně chovají také hezky, protože nechtějí, abych jim utekla... tak uvidíme, jak to bude po zkušební době, snad jim tohle chování vydrží.

Kromě toho jsem ale neustále unavená, vyčerpaná, nic mě nebaví a nic se mi nechce.
Už pár měsíců mě trápí nafouknuté břicho - nafouknuté opravdu hooodně a nevím z čeho, neobleču skoro žádné hadry, vše je mi malé, ze slunečného počasí a vysokých teplot bych měla čerpat energii a radovat se - já se utápím ve smutku, jak vypadám a že v každém triku jsou vidět všechny moje špeky. Dostala jsem se z XS na Lko... celulitidu mám snad všude, sval žádný.. chci přestat kouřit, nemám peníze, ale nakonec tomu stejně nikdy neodolám. Do toho mě pár týdnů bolí vždycky po ránu dost v krku a celkově se necítím úplně fit.
Aby toho nebylo málo, minulý týden se mi ulomil kus předního zubu. Mám zuby slabé, odvápněné, přesně tenhle zub mi už opravovala zubařka dvakrát a dala jsem za to dost peněz, které teď nemám... a stejně se to ulomilo znovu. Jak řekla - můžu si za to sama a holky, které prošly poruchami příjmu potravy, pozná. Jelikož měla další tři takové pacientky a prý všechny máme se zuby ten samý problém. Myslím, že tehdy jsem si nezničila jen zuby, ale celkově svoje tělo, zdraví a psychiku. Už je to několik let, ale psychicky jsem se s tím nikdy nesrovnala a nikdy jsem si nepřipadala dost hubená. Ani když jsem loni měla celkem v pohodě postavu vydřenou zdravou stravou a sportováním 2-3x denně. Pokud něco nedělám extrémně, tělo neposlechne a jsem tlustá. I když teď denně nachodím v práci okolo 20km + tahám balíky, k tomu jdu 3x týdně cvičit a stejně vypadám jako bych celé dny seděla doma na gauči a nedělala pro sebe absolutně nic. Tělo stávkuje. Totálně.
Je to nekonečné trápení.
Alespoň už si zase dva týdny zapisuji jídelníčky do kalorických tabulek a dva týdny jsem se nedotkla sladkostí a ničeho nezdravého (kromě toho alkoholu minulý víkend).
Možná nedokážu jen s nikým doopravdy být, protože nesnáším sama sebe...


Jak se daří vám?
Jdu si konečně zase pročíst vaše blogy, když mám volný páteční večer. :)

EDIT:
Volný večer jsem nakonec včera nestrávila doma. Šla jsem k VÉ na návštěvu, daly jsme si skleničku vína, poseděly na terase. Skvělý večer! Chci jednou takový byt, to byla nádhera.
Nicméně jsem dorazila domů a psal mi spolubydlící (bývalý R.), jestli někde nepiju, že má chuť na párty. Já nikam nechtěla, tak koupil po cestě cigára a šel domů, kde jsme dali ještě panáka Jacka a skleničku vína. On je můj nejlepší kamarád, s kterým řešíme všechno. A hlavně už spolu bydlíme 5 let, takže jsme i zvyklí vše probírat spolu.
Začal, že ve městě potkal mého (ex)přítele - V. Byl tam s nějakými holkami u stolu, ale přesedl si k R.
Začali spolu povídat, pít, domluvili se na motorky. Já nevěřila vlastním uším! :D Moji dva Ex, se kterými jsem se rozešla z podobných důvodů (akorát s jedním po 4 letech, s druhým po roce) se skamarádili. Shodli se na tom, že já potřebuji hajzla k sobě a že na to jednou doplatím... R. mu řekl, ať na to hlavně už sere a nemá žádné naděje, V. tvrdil, že už mi v životě nenapíše, že se to už napravit ani nedá. Dozvěděla jsem se nakonec dost zajímavých věcí, o kterých se mi V. během vztahu ani nikdy nezmínil. Například, že stěhoval nějakou kámošku a ona po něm vyjela. On jí prý kvůli mě odmítl, protože by mě v životě nepodvedl. Já ani nevěděla, že nějakou kamarádku stěhoval. Ale já nevěděla určitě víc věcí, stejně jako on nevěděl nic...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 2. června 2017 v 19:51 | Reagovat

Zaujímavé čítanie :) nenudíš sa teda

2 Kateřina Kateřina | Web | 3. června 2017 v 11:44 | Reagovat

Tomu říkám žít naplno****

3 Tereza Tereza | E-mail | 3. června 2017 v 12:27 | Reagovat

Myslím, že si statočná. Dala si prednosť úprimnosti pred vzťahom do ktorého už nie si naplno vložená.

Strašne ti držím palce.

A áno, anorexia napáchala tak moc veľké škody aj u mňa :((

Máš neskutočne veľký výdaj energie v práci, kilá určite pôjdu dole. Samozrejme možno nie hneď, ale postupne ..

4 Rose Tascher Rose Tascher | Web | 4. června 2017 v 12:28 | Reagovat

To co jsi napsala je svata pravda.. Dokud nebude člověk spokojený sám se sebou, nebude nikdy spokojený ve vztahu..
Ale je dobře, že jste se s přítelem rozešli..aspoň jeden stres a trápení z tebe opadne :) a máš pravdu, pokud jsi nebyla smutna, pokud jsi jen cítila úlevu - tak to je SPRÁVNÝ krok že jste se rozešli :)

5 Elis Elis | Web | 4. června 2017 v 18:29 | Reagovat

Tedy máš toho dost.

Anorexie je čisté zlo, ale kdo si tím neprošel to úplně nepochopí.

A kilča půjdou dolů dobře neboj se :)

Drž se :)

6 x x | 5. června 2017 v 7:12 | Reagovat

Myslím, že v hubnutí Ti brání stres.

7 violetnikol violetnikol | E-mail | Web | 5. června 2017 v 16:49 | Reagovat

Je mi líto, že Tě v poslední době potkalo tolik nepříjemných věcí. Ten názor na Tvůj vztah s (teď už ex)přítelem jsem Ti psala pod minulý článek.
Jinak, souhlasím s komentářem nade mnou, ale zároveň si myslím, že všechen ten stres právě přichází z toho, jak málo jíš. Vím, takové věci nejsou nikdy lehké, ale se správným jídelníčkem přichází správná nálada a i hubnout se začne dařit. Můj přítel dříve také skoro nejedl, hubnout se mu nedařilo a až od té doby, co začal snídat a jíst pravidelně, šla váha o něco dolů, tak to prostě funguje.

Přeji Ti hodně štěstí ve Tvých rozhodnutích a ať brzy přijdou i ty lepší dny! ♥

8 Melly Melly | Web | 10. června 2017 v 9:36 | Reagovat

Pokud jsi s ním nebyla šťastná, tak to byl dobrý krok. Mě třeba vztah pomohl k tomu, abych sama sebe aspoň trochu urovnala, ale u tebe to nějak nefunguje :( Snad najdeš v sobě sílu na tom pracovat...

9 B. B. | Web | 10. června 2017 v 11:22 | Reagovat

Když si nebyla šťastná, je to tak dobře a i s tím líbáním ti rozumím, nejsi kráva. Já teď taky docela "trpím", jen nevím, co mám udělat, no :D. Je to složitý. A vsadím se, že by mi pomohlo, kdybych věděla určité věci, vím, že taky hodně věcí nevím, ale rozhodně tuším.

10 Michaela Michaela | Web | 20. června 2017 v 14:07 | Reagovat

Tyjo, Luci, zase jsem tvůj článek přečetla jedním dechem a při každém odstavci jsem ti chtěla napsat "Já taky.", jak to všechno máme podobné. :D Takže jdu číst znova a postupně aspoň ve zkratce okomentovat. :)

Taky jsem měla takovýho kluka. Který ke mně jezdil domů a vždycky se ozval jen když se mu to hodilo.. A taky jsem do něj byla zamilovaná.. Pobavila jsi mě s tím Mé bývalé lásky. Mám něco podobného. :D Je to něco jako deník, kam vždycky píšu, co s kým a kde jsem dělala. :D Už bych to mohla vydat jako knížku. :D :D Jdem do toho? :D :D
Tyjo, takový zlom.. Takový rychlý rozchod.. Ale asi jsi opravdu udělala dobře. To, že jsi ani nebrečela ani nebyla smutná, o něčem svědčí. :))
A přesněěě. Asi mě taky jen lákají ty, které nemohu mít. :D Ale většinou je pak někdy dostanu. :D Což naprosto nechápu. Někoho si vyhlídnu a pak časem ho dostanu! :D Akorát teda jen na ten sex. U něj to vždycky začne a zároveň i skončí.. Občas je to z jejich nezájmu a občas já už je nechci.. Je to divný. :D . Ale potřebuju ještě těch pár vyhlídnutých dostat!! Ale občas je fakt lajna hodně vysoká, některý asi nedostanu fakt nikdy. :D
Jeee, změnila jsi práci, jo?? To je dobře. Hlavně ať jsou na tebe i nadále hodní a ať tě nesedřou.. A dál dobře (a líp) platí. :)
Ježiš, taky mám teď odlomený přední zub. :D Ale už pár let. Štve mě to. Protože je to docela vidět. :D Ale žádnou poruchu příjmu potravy jsem neměla. Možná tu opačnou. :D Hodně žravou :D :D
Jako s cigárama to mám podobně.. Taky bych chtěla nekouřit, ale taky neodolám a čas od času si koupím krabičku. Ale kouřím fakt minimálně.. Mám tak jednu krabičku za měsíc.. Tu ale mám ovšem vykouřenou do týdne.. A pak zase sušim hubu. :D Ale teď kolem mě přestávají lidi kouřit.. Moje nejlepší kámoška a pak i vedoucí v Pepcu.. To mi docela hraje do karet. :D Takže si koupím krabičku jen když půjdu na nějakou akci s nějakou kuřačkou (ale těch moc nemám). :D A jelikož ani na akce moc nechodím... :D
Luci, dej vědět, až budeš někde poblíž.. Mohly bychom na kafe nebo na drink spolu. Máme tolik společných témat a přitom je furt řěšíme přes blog :D :D
Měj se krásně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama