Léto 2017

5. září 2017 v 12:32 |  Ze života
Neozvala jsem se dlouho.

Jaké bylo mé léto?

Náročné. Nicméně i přes pracovní vytížení jsem zažila mnoho skvělých akcí.
Možná až moc. Shrnu těch pár nejdůležitějších.

AKCE - FESTIVAL

Hrady cz. Určitě každý zná, nebo o nich alespoň někdy někde slyšel. Letos jsme se s kamarádkou VÉ rozhodly, že pojedeme. Koupily jsme si lístky s VIP kempem, lístky na bus a netrpělivě čekaly, až přijde den D.

Ten den jsem klasicky nestíhala. Zabalila jsem si sebou tisíc zbytečných hadrů a kravin, do kufru na kolečkách - mylně jsem si představovala, že když kufr povezu, bude to mnohem lepší, než táhnout nějakou krosnu na zádech. K tomu spacák, vody a jelo se.
Při příjezdu na místo, jsme nevěděly, kam máme jít. "Tam půjde hodně lidí, půjdeme za davem"... Jasně, všichni s krosnama sedli na náměstí a nikam zrovna nešli.
Naštěstí jsem se pak nějaké skupinky chytly.
Bylo mi řečeno, že je to od autobusu kousek! Maximálně 2 km. Nikdo už mi ale neřekl, že celé ty dva kilometry jsou do kopce!!! Do velkého kopce. Představte si brutální horko, mě s kufrem na kolečkách, spacákem a vodama... a jak se táhnu do kopce. Ruka mi odumírala, nemohla jsem ten kufr dotáhnout, lilo ze mně a byla jsem zoufalá. Kamarádka taky umírala a nemohla se zastavit, protože by padla, takže jsme bez pauzy, bez mluvení, nasraný, šly ten kopec. A nevěděly, kdy bude konečně konec.
Po příchodu na místo hned přijela sanitka a odváželi lidi, kteří se zhroutili (nedivím se).

Ve VIP kempu bylo poměrně ještě dost místa, tak jsme si vytipovaly místo poblíž sprch, abychom ten "náš" stan našly potom. Stavění stanu byl další kámen úrazu. Měly jsme ho půjčený od VÉ kamaráda. Jakmile jsme ho vybalily, zjistily jsme, že ty tyčky, které mají být pospojované gumičkou, aby držely u sebe, nejsou spojené. Gumičky byly v několika místech přetrhané. Tyčky nešly ani spojit. Jediné řešení - všechny gumičky jsme přestříhaly a tyčky spojovaly k sobě - nedrželo je při sobě nic. Vidina toho, že ten stan nemůžeme v žádným případě dát dohromady a že nebude držet, byla taky skvělá. Nicméně se nám to podařilo! Stan držel, všechno vyšlo. Přišla ta chvíle, na kterou jsme se těšily. Vybalily jsme si ovocná piva, daly si cígo, sedly před stan a kochaly se tou nádherou.
A koukaly na lidi, kteří přicházejí a jsou zničení. :D

Na večer jsme se vydaly do areálu. Prý: "Máme tu tři flašky rumu, nebudeme v areálu moc pít". Určitě. Hned nás dostala ta skvělá atmosféra.. "Jsme na fesťáku, užijeme si to, můžeme všechno" :D Havana s colou do nás padala jedna za druhou.
Koncerty byly úžasný, seznámili jsme se hned se sousedy od vedlejších stanů, popili s nima, pokecali. Paráda. Když se areál uzavřel, my chlastali a kecali dál s nějakými kluky u stánků s alkoholem před kempem.
Zůstali jsme tam mezi posledními, do půl 6 do rána.

Ráno nám nebylo nejlépe, ale vzhledem k tomu, co všechno jsme vypily, ani nejhůře. :D
Došly jsme pro snídani, potom do vesnice pro vodu - a zase ten kopec. Naštěstí bez závaží to bylo úplně o něčem jiném a dalo se to vyjít v pohodě.
Bylo neskutečné horko, takže u stanu jsem být nemohly, tam to pařilo snad nejvíc. Tudíž hned dopoledne do areálu... a zase jsme pily. Celý den jsme byly na sluníčku. Odpoledne už jsem cítila, jak mě pálí nohy, krk, záda, ruce... ale neměla jsem nic, čím bych se namazala.

Večer (na koncertu Kluse, na kterého jsem se těšila ze všech nejvíc), jsem dostala totální zimnici, předpokládám, že i horečku a musela jsem se jít do stanu obléct. Kalhoty, teplá mikina.. nic nepomohlo.. navíc mě celé tělo od těch spálenin bolelo. Ten večer jsme ani skoro nepily a šly spát v 11 hodin!!!
V noci slejvák. My měly ještě navíc ve stanu díry. Všechno bylo nasáknutý vodou. Spaly jsme v loužích vody. Ráno se mi chtělo brečet už. :D Byla jsem v mokrém oblečení, které jsem na sobě měla přicucnutý, pálilo mě tělo a všechny věci jsem měla pod vodou. Parádní zakončení. :D
Ehm... ALE! I přes všechny tyhle příhody a komplikace to byl nejlepší víkend!! Užila jsem si to na 100% a vím, že příští rok pojedu zase... už lépe vybavená a koupím si i svůj stan.

Rybičky 48, Mandrage, Lucie Bílá s Arakainem, Tomáš Klus, Olympic - tyhle koncerty jsem si užila asi nejvíc. Zazpívala jsem si, zapařila.. byla to pecka.

Další den jsem šla do práce... ráno jsem hodinu brečela, že neobleču tričko, jak to řezalo... ale musela jsem. V práci se každý lekl, jak jsem spálená... já zase brečela, bolela mě hlava, bylo mi špatně, bolelo mě být oblečená. :D
Každý mi radil, co s tím mám dělat. Upřímně - ani Panthenol mi nepomohl, udělaly se mi puchýře naplněné (asi) vodou... Takhle jsem trpěla týden, i když se to postupně zlepšovalo...
Momentálně už se tomu všemu směju a na fesťák vzpomínám jako na nejlepší víkend letošního léta.


AKCE - CYKLOVÝLET NA SLAVNOSTI

Jeden z víkendů jsem jela s TK a Instruktorkou (a jejich třemi kamarády) na výlet. Jeli jsme se podívat do jedné vesničky na slavnosti.
Pro začátek jsme se zastavili do obchodu pro ovocná piva, proč ne.
Horko, pár kopců, celá tresa 45-50km. Všichni byli skvělí. Přesto se cítím totálně bez fyzičky, nemožná, tlustá. Myslela jsem, že to fakt nedojedu. Myslela jsem si, že vypustím duši, že to už neudýchám, že mi upadnou nohy, ale musela jsem jet pořád s nimi, abych neskončila někde sama. :D
Po cestě domů se zastavovalo u rybníka a všichni, že se půjdeme koupat. Jediná jsem seděla na břehu, fotila je a nešla jsem. Neměla jsem na to, abych se svlékla, hodně se teď nesnáším a tohle nedokážu překonat.
Po výletu se konala u TK grilovačka... přemlouvali mě, ale já chtěla být doma. Což je u mě divný.
I když... TK volal Trenér, že viděl naše fotky a že na ty slavnosti jel taky a sám, že jsme mu nedali ani vědět... a ona mu navrhla, aby se večer stavil na té grilovačce. Uvažoval o tom a možná proto jsem tam být nechtěla...

AKCE - NEPLÁNOVANÁ CHLASTAČKA NA BYTĚ

Klasicky ke mně přišla VÉ na víno. Můj Exex si na byt přivedl Drsňáka. Nakonec jsme skončili všichni v kuchyni u jednoho stolu, pili společně, jezdili na kolech na benzínu pro chlast... a celou noc hráli flašku na otázky. :D Párty jak před lety.
VÉ si začala s Drsňákem. Vtipný, vtipný... všechno.
Já tu noc skončila v pokoji vedle, s mým Exex. Haha. :D Občas se to zvrtne mezi námi. Nebylo to samozřejmě poprvé...
Čím dál víc si uvědomuji, že bez něj si neumím svůj život představit. Žijeme spolu teď už téměř 5 let? A i když jsme se před rokem a něco rozešli (já s ním, že ano.. protože já vždycky potřebuju zkoušet další a další týpky a nikdy nemám dost... ), on je tu vždycky pro mě. Jsem před ním sama sebou, ví o mě všechno. Zná moje stavy, moje nálady, zná mě víc než kdokoliv jiný.
No, je teď šťastný s holčinou o 8 let mladší než jsem já. :D Ale já jim to přeji - vím, že ona je lepší než já, v hodně věcech. Třeba v tom, že by v životě nepodvedla.

AKCE S NEJVĚTŠÍ KOCOVINOU

Byla to opět neplánovaná akce. Během 2 hodin jsem musela uklidit byt, vyžehlit vlasy, namalovat se, nalakovat si nehty, všechno. :D Přijela VÉ - s rumíkem a colou. :D Do toho mi volala další kamarádka ER - byla na tom špatně. Přemluvila jsem jí, ať s námi dá alespoň skleničku a že uvidí, jestli se to zlepší nebo jestli bude chtít být raději sama doma.
Na co mám v životě štěstí - na kamarádky. Mám takové, na které se mohu 100% spolehnout, vždycky mi poradí, pomůžou a vím, že ať jim řeknu cokoliv, nikam se to nedostane.
Holky jsem seznámila a byl to skvělý večer! Skončily jsme ve městě a do rána se chlastalo. Užila jsem si to parádně.
Až na zakončení, kdy jsem si začala s jedním klukem a on chtěl jít ke mně... ER mě šla dovést domů a hlídala, aby nás nepronásledoval a nic se mi nestalo. :D
Akorát další den jsem celý prospala. Hůř mi nebylo, ani nepamatuji. Pilo se v pátek a já celou sobotu nevylezla z postele... až v neděli ráno mi bylo lépe.

AKCE - DIVADLO

S VÉ a ER jsme vyrazily v následujícím týdnu na jedno představení (Tři mušketýři). ER přítel v divadle pracuje a jeho kamarád, se kterým si trochu začala VÉ tam hrál jednu z hlavních rolí.
Představení se konalo venku v zahradě, u kláštera. Bylo to zase něco jiného a jsem ráda, že tohle léto podnikám různé akce. Byl to příjemně strávený večer, u divadla jsem se zasmála a celkově přišla zase na jiné myšlenky.

CVIČENÍ A HUBNUTÍ

Do poloviny sprna jsem vůbec necvičila. Bylo to už nějaký ten měsíc, co jsem naposledy navštívila fitko a trochu na sobě makala. Také jsem vůbec neřešila stravu - naopak. Nebyl den, kdy bych se nepřejídala sladkostmi. Bylo to pořád dokola - depky, únava - "Dneska naposled si dám tuhle dobrotu, bylo to v práci náročný".. nenávist vůči sobě, že jsem se přejedla a stále přibírám...
Už jsem byla zoufalá, nedokázala jsem se na sebe ani podívat do zrcadla.
Začala jsem zase makat na své postavě a zapisovat si všechno, co jsem jedla. Ze dne na den jsem totálně změnila svůj jídelníček a svoje aktivity.

Ale do fitka jsem se neodhodlala ještě. Tomu (a určitým lidem) se zatím vyhýbám.
Neukázala jsem se tam celé léto.

PRÁCE

Už je to přes půl roku, co pracuji na poště. Práce je to náročná, ale co můžu říct - čas tam rychle utíká a díky této práci jsem poznala hodně nových a skvělých lidí.
Nechci tam zůstávat déle, než bude nezbytně nutné, nicméně jsem si tam svým způsobem zvykla. Je to paradox, že jsem nejdéle vydržela (a stále se držím) v nejnáročnější práci, jakou jsem kdy měla.

Hodně samozřejmě záleží na lidech, se kterými na směně zrovna jsem. Na nic dny jsou, kdy tam nemám nikoho a na všechno jsem sama. To je vyčerpávající. Jenže i to se občas povede a člověk to dát nějak musí.
Nejlepší dny jsou, když mám kolem sebe na pomoc lidi, se kterými si rozumím. To i při vykládání aut může být sranda, že byste tomu snad ani nevěřili.
Jakmile vykládám s některými brigádnicemi, jsme schopné se celou dobu smát, dělat blbosti, ale přitom to všechno zvládnout. To je potom člověk i úplně jinak naladěný a práce jde lépe od ruky.

Z brigádnic jsem tam za ten půl rok potkala samé skvělé kamarádky.
Opravdu si se všemi rozumím, je to až neskutečný, jak jsem si sedla se všemi.

S holkama z přepážky si také rozumím. Občas prohodíme pár slov. Zanadáváme si, klasika. :D
Jinak já mám 2 přímé kolegyně, které dělají stejnou práci, co já. Jedna je skvělá. Tu byste musely poznat, má sice dcery v mém věku, ale rozumím si s ní. Vždycky, když se nad něčím rozčiluji, tak ona: "Víš co? Ser na city". :D :D Také má zahradu a vždycky, když měla nějaké čerstvé ovoce nebo zeleninu, přinesla mi, je to od ní hezký.
S druhou jsem na začátku celkem bojovala, jednou mě i rozbrečela (což neví). Ale postupem času jsem si zvykla i na ní. Když jsem potřebovala prohodit směnu nebo cokoliv, byla ochotná a vyhověla mi.

Dále tu máme řidiče. Hodně jich je stálých, ale zároveň se jich tam za tu dobu už i hodně vystřídalo.
Když jsem nastoupila, tak to bylo celkově jiný než teď. Neznala jsem je, oni mě. Teď už víme, kdo jaký je, často si pokecáme, děláme si s některými srandu. Jasný, že mi nemůžou sedět všichni (stejně jako mě asi všichni nezbožňují tam). Ale s většinou vycházím dobře.
Víc je tam mladých kluků, takže s těmi já jsem za dobře. :D Je až neuvěřitelný, jak se chovají pěkně. Teda vůči mě. :D Postupně si mě i přádavají do přátel na Fb a tak. :)

Na začátku mě zval jeden z kluků pořád ven (ten už tam nedělá) - no, už v tu dobu jsem si říkala, proč mě nepozve třeba EM :D Jen tak mi to už tehdy prolítlo hlavou. Je tam víc pěkných kluků, ale on se mi líbil ze všech nejvíc. Ale NIKDY NIKDY NIKDY by mě nenapadlo, co se stane...

My spolu minulý týden vykládáme auto, povídáme si a on mi navrhne, že bychom mohli dát nějakou párty - já že bych sehnala kámošky a on kámoše. Celkově to bylo milý. Než jsem si ho vyhledala na netu a zjistila, že je o 4 roky mladší než já. :D Ale nic, bylo mi to jedno, už tím, že mi to navrhl, jsem začala bláznit.
On chtěl původně dát párty hned další den - řekli jsme si, že se domluvíme následující den v práci, jak to bude. Jenže mě nedošlo, že to zrovna končím v jednu a on začíná v půl třetí. Dopoledne jsem tedy v práci, přemýšlím, jak to udělám... a jde ke mně jeden z řidičů, podává mi svůj telefon a říká, že se mnou chce EM mluvit. I ten rozhovor byl milý, pochopil, že to je moc narychlo a dohodli jsme se, že se na nějaký akci ale domluvíme, až se v práci uvidíme.

Den potom jsme se viděli, ale já zrovna vykládala sama auto a on vedle mě taky sám. :D To nebyl čas na nějaké povídání. Potom jsem musela letět k sobě do "kanceláře". Viděla jsem ho, jak tam vchází za mnou, jenže mě hned volali z druhé haly a něco po mně chtěli... a když jsem se vrátila, on už tam nebyl...

Říkala jsem si, proč celý půl rok nic a teď tohle.. ale pravdou je, že on bude příští měsíc končit u nás, protože jde na vejšku... takže se v práci už nikdy nepotkáme.

Na jednu stranu tu práci nesnáším, na druhou si neumím představit někdy odejít.

AKCE S EM.

Chtěla jsem se s ním domluvit v pátek v práci, jestli by ta párty nešla v sobotu. Ehm, on nepřišel. :D Neměli jsme na sebe žádný kontakt, je to snad první člověk, kterého se mi nepodařilo najít na žádných sociálních sítích (teď už vím, že Fb nemá a na insta se jmenuje jinak - jak nevím).
Jelikož mám v práci v počítači přístup do evidence zaměstnanců, kde jsou všechna čísla, tak jsem si ho našla a opsala. Nikdy jsem nevěřila, že tam nějaké číslo budu potřebovat k osobním účelům. :D Jenže přede mnou byly dva týdny dovolené a nějakým způsobem jsem se s ním spojit chtěla.
Chtělo to odvahu (u mě hooodně odvahy), ale napsala jsem mu. V sobotu dopoledne. On odepsal, že by to večer šlo.

Už začátek byl hektický, protože s VÉ jsem měla sraz v půl 8 a on mi v sedm hodin psal, kde jsme, že nás čekají. :D Nemohli jsme se dohodnout, kde dáme sraz - on pořád psal, ať přijedeme k nim. Já psala, ať přijedou oni, nebo že se sejdeme ve městě.
Nakonec vyhrál (když jsem se dozvěděla, že je tam 6 kluků) a kolem půl 10 pro nás zavolali taxíka a jely jsme k nim.
Polovina kluků sjetá - čeho si alespoň cením, že EM si to LSD nevzal. :D Za to hulil a to hodně. Hlavně, že kouření mu vadilo - prý, proč se zabíjíme, když cigáro nemá žádný účinky a nic to s námi neudělá ani.
Ale v pohodě... míchal nám drinky, kecali jsme... bylo to fajn. Já jsem s ním samozřejmě skončila u něj v pokoji.
Pak se jelo do města, kde mě také na baru zval na panáky a ptal se mě, jestli bych u něj nechtěla spát. Jo, chtěla jsem. :D Akorát se tam pak začal bavit s nějakou blondýnou a tak jsem s VÉ a jeho spolubydlícím šla pryč.
Dorazila jsem k sobě domů a EM mi volal a sháněl mě. Vyzvedl mě a jeli jsme k němu. Doma mi nabídl něco nealko k pití, zapnul tablet, pustili jsme si film a... bylo to s ním všechno tak krásný!
Těžko se to popisuje, každopádně takové chování a detaily, kterých jsem si všímala a které on dělal, to jsem u někoho jako on nečekala. Také se mě ptal, proč jsem utekla z toho města. Řekl mi, jestli jsem si vážně myslela, že neodejde se mnou, když jsme se tak domluvili. Byla to jen kamarádka a tak chvíli pokecali. :D Odpověděla jsem, že vážně nevím, že ho neznám pořádně. On jen: "Takže si myslíš, že jsem tenhle typ.. tak to je fakt hezký, no..."
Usínali jsme v objetí při sledování filmu... Jo a se psem v posteli. Já se jich celý život hodně bála... ale jak mají moji přátelé doma pejsky, zvykám si. Tímto jsem překonala už úplně všechno. Dokonce jsem si i toho jeho pejska oblíbila.


Ráno jsem se vzbudila brzy a on pořád spal, dlouho... tak jsem ho vzbudila, že jdu domů. Bylo půl 11 a já měla být v 1 hodinu na další akci s VÉ. Měly jsme v plánu jednodenní fesťák u nás ve městě. Po příchodu domů jsem myslela, že to nedám, únavou jsem padala na hubu, bolela mě hlava a od žaludku mi také nebylo nejlépe.

Ve tři hodiny jsme ale na festival dorazily. Daly si Sommersby a bylo zase dobře. :D
Byly jsme tam na kapele Jelen, No Name, na zpěvačce Lenny a hlavně na Mandrage, kteří opět nezklamali. :)
Nicméně VÉ si celý den psala s EM spolubydlícím. Ten jí přemlouval, ať se večer stavíme. Chvíli to i vypadalo, že přijdou také na ten fesťák. Vrátili se k večeru z ciziny ze zápasu. Nakonec to dopadlo, že v deset, když celá akce končila, pro nás přijeli a jelo se k nim.
Dali jsme si vodu a koukali na Kájínka. :D Celý večer byl neskutečně trapný. Já a EM jsme se skoro nebavili, jen ve společné konverzaci jsem všichni mleli nějaký kraviny...
Ale teda - uklidili kvůli naší návštěvě a snažili se celkově, aby to bylo v pohodě.
Já se okolo půlnoci zvedla, že jsem vyřízená, že jedeme domů s VÉ. :D V tu chvíli se EM nějak probral a říká: "Cože? Už?" Začala jsem, že jsem po tom víkendu vyřízená, unavená a nevydržím už ani sedět. On mi nabídl, že kdybych chtěla, můžu si lehnout i u nich. To jsem zamítla a trvala jsem na tom, že jedeme domů.
Sami museli vidět, že je to celý divný.
Při loučení nám EM poděkoval za návštěvu.

No... neozval se mi vůbec. Já jemu se ozývat také nebudu.
To, že jsem z něj v prdeli, je asi zřejmé.
Jenže, je o 4 roky mladší, je to "profesionální" fotbalista a je fakt hezký. A to jeho tělo + tetování? Bože!! :D
Navíc, jak se ukázalo, VÉ zná slečnu, se kterou on dva roky chodil. Je to krásná, vysoká, hubená brunetka, která hraje závodně tenis a je z hodně bohaté rodiny a prý to vždycky dávala všem najevo.
Vážně nevím, co sakra viděl na mně v práci - v teplákách, špinavou od balíků, vyřízenou z vykládání aut a v culíku. Nepochopím.

Tím víkendem jsem se vrátila do mého mládí, kdy jsem celé dny pila a nejedla. Úplně se mi stáhl žaludek, doteď do sebe nemůžu nic pořádně dostat, nemám na jídlo chuť, chci brutálně zhubnout, do jídla (i do blbého ovoce s jogurtem, což jsem milovala) se nutím. Jsem zblázněná opět do kluka, na kterého nemám, protože já se nikdy nemůžu zakoukat do někoho normálního.

Rozum mi říká, že je to hajzl, že hodně hulí, že je to v hodně věcech ještě děcko (což vážně je :D).. jenže srdci neporučíš.
VÉ: "Ty jdeš z extrému do extrému.. teprve spíš a jsi zamilovaná do chlapa, kterýmu je 35 a pak to samé s 22letým.." Hmm. :D :D Já tvrdím, že na věku v takových věcech nezáleží.
Ještě mi řekla, ať si tohle všechno užívám, že mladé jsme jen jednou a ať už nemyslím na to, že bych v tomhle věku měla mít rodinu a tak. Ať na to prostě seru. :D To se jí to povídá, když je o pět let mladší než já. :D

Exex mi řekl, že tohle jsou přesně ty typy kluků, po kterých já jdu a že se mi to jednou tak brutálně vymstí... Ale že to asi potřebuju, jinak si nedám pokoj...

ITÁLIE

Den před odjezdem jsem celé partě napsala, že nejedu.
Ano, měla jsem to zeplacené celé. JENŽE! Nikdo si neumí představit, jak moc se teď nesnáším a vyjít v plavkách by pro mě bylo neskutečné utrpení a to jsem si vážně chtěla ušetřit. Normálním lidem se to těžko vysvětluje, já ohledně zevnějšku nikdy normální nebyla. Jsem pořád asi trochu psychicky nemocná, jinak bych tohle neudělala.
Napsala jsem jim, že se musím učit na státnice. Každý z nich mi psal, ať jedu, že je to mrzí, že tam budu chybět a nebude to beze mě ono. Kluci začali. Trenér napsal naše heslo, které jsme si loni říkali, když jsem spolu něco měli a k tomu smutného smajlíka... snažili se mě hodně přemluvit, ale já ten fakt, jak jsem tlustá a žádný sval, celulitida, neumím překonat. Stejně by se mě letos ani nedotkl, až by mě viděl. :D
Myslela jsem, že z toho budu špatná, budu si říkat, co tam asi dělají... ale nic takového. Je mi to ÚPLNĚ jedno.

A hlavně bych byla ten víkend, co jsem byla u EM, v Itálii, takže by se žádná párty nekonala. Nevím teda, jestli jsem si pomohla, ale co už...

Teď se asi potřebuji zase vzpamatovat a začít normálně fungovat.
Co vy? Jak jste si užili léto? A je tu někdo, komu začala škola nebo tu mám většinu pracujících?




:D :D :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KATE KATE | Web | 5. září 2017 v 13:04 | Reagovat

Ty koncerty ti závidím, asi máme stejný hudební vkus. :) Celkově jsi měla dost dobré léto. Takový chlastačky už dlouho nezažívám nebo jen výjimečně párkrát do roka. :D

Předposlední obrázek je pecka. Trefný. :D

2 B. B. | Web | 5. září 2017 v 18:44 | Reagovat

Já jezdím na Moravu na MoR festival, taky si ho užívám. Určitě je krosna lepší, než kufr na kolečkách! :D A jestli můžu doporučit stan, tak je to Quechua 3 second - jen to rozepneš a máš postaveno a hlavně do něj nemá šenci napršet, má dvě vrstvy, což je parádní a já jsem s tím stanem nanejvýš spokojená.
To, že ses nesvlékla a do vody nešla, tak to naprosto chápu, mám to dost podobné, ale doufám, že příští rok tomu bude už jinak.
S tím štěstím na kamarádky ti závidím, já teda mám na ně extrémní smůlu, bohužel :D.
Co se týče cvičení a jídla - u mě taky žádná slává i z hlediska stresu, začínám za týden až dostanu do ruky svůj jídelníček na míru - hurá!
To s EM je zajímavé, celkem ti na jednu stranu závidím, že si dokážeš takto užívat, já jsem v tomhle směru celkem nedůvěřivá, ale takhle to má možná být, nepřemýšlet nad těmi věcmi tolik :).
Já si léto užila/lomeno/neužila :D. Užila jsem si fesťák, užívala jsem si to, že mám po maturitě a tak. Ale v polovině července rozchod s přítelem, pak nějaké to povyražení s kamarádem, pak zas přítel prozřel, že teda mě miluje a bla bla... No, nevím:D.
Škola mi začíná na Vysoké za měsíc, alelúja.

3 Melly Melly | Web | 6. září 2017 v 15:14 | Reagovat

No, prožila jsi toho hodně :)

4 Lucienne Lucienne | Web | 7. září 2017 v 18:16 | Reagovat

Ahoj, konečně si se taky za celé léto ozvala!

Wow, koukám, že si zažila spoutu věcí. Já letos na žádném festivalu bohužel nebyla - nebyl čas. Chvílema je mi to líto, ale pak si uvědomím, že každé léto se koná spousta festivalů a určitě se mi zase někdy poštěstí :-)

Že tě něco stále tak trochu drží u exex je pochopitelný. Ani bych se nedivila, kdybyste to ještě někdy dali dohromady :D Nic bych ale za to nedala, že EM se ještě ozve a bude to zajímavá věc.

A víš jak.. začni se mít konečně ráda. Na tom stav :-)

5 Lucienne Lucienne | Web | 8. září 2017 v 16:19 | Reagovat

Poznala jsem tě hned, jen se neboj :-) jednou jsi snad ještě na státy blog pridavala pár fotek a já jsem tak nějak tušila, že jsi z toho města, ze kterého jsi :-D ale neboj se nic, tvá identita u mě zůstane v utajení! 😁

6 Brixie Brixie | 15. října 2017 v 7:36 | Reagovat

Lucii, chybí mi tvé články :( Už aby jsi psala jako dřív.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama